Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema156

„Proč jsi to udělala?“ stále se nezdál naštvaný a to mě trochu mátlo.

„Jak jsem řekla, chtěla jsem vědět, jak se zachováš.“

„A?“

„A jsem trochu zmatená.“

„Proč?“

„Copak ti to ani trochu nevadí?“

Naklonil se ke mně, trochu důvěrněji a mě se rozbušilo srdce, „řeknu ti tajemství. Ony by se o to patrně stejně některé pokusily, takže jsi mi ušetřila ponižující rozhovory, že je opravdu nechci.“

„Ach,“ to jsem nečekala.

Teď byl rozhodně pobavený, usrkl ze svého drinku a pak se usmál. „Takže, připravená na odvetu?“

Nejistě jsem se zavrtěla na židli. „Vlastně ani ne, možná bychom to tak mohli nechat.“

„To bys měla moc lehké.“

Dodala jsem si trochu síly nápojem a znovu jsem cítila, jak se mi zamotala hlava. Natáhl ke mně ruku. „Jdeme tančit?“

Čelist mi málem praštila do stolu. „Cože? To je tvoje pomsta?“

Neodpověděl, jen mi podal ruku a nemyslela jsem si, že mám nějakou šanci odporovat.

Vyšli jsme po schodech nahoru, kde skoro nikdo nebyl. Jen pár skupinek, které už se nevešli dolů.

„Ne,“ začala jsem couvat. „Ztrapním se, ani omylem.“

„Nikdo tady není.“ Roztočil mě po parketu, že jsem zavřela oči, abych neviděla, až se rozplácnu po podlaze, ale on mě lehce chytil a já jsem se podívala kolem sebe.

Už jsme rozhodně nebyli samy, nevím, jak to udělal, ale byli tady všichni.

„Nenávidím tě.“ Znovu mě zatočil, pak mě prohnul v pase a pak mě zatočil a pustil.

Když jsem ucítila jeho ruce, „nenávidím tě.“ Řekla jsem tak procítěně, jak jsem jen mohla.

„Proč?“ překvapeně jsem zamrkala a dívala jsem se do obličeje Lukáše.

„Ne,“ chtěla jsem se od něj dostat, ale bylo to marné. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale Samuel už tam nebyl, jen spousty nadržených kluků.


Komentáře k textu