Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema155

Znovu jsem se na něj podívala a teď jsem si ho lépe prohlédla. V porovnání se Samuelem neměl šanci, ale jinak nebyl zas tak strašný. Měl příjemný vzhled, hezké tělo a vlastně celkově působil normálně.

„Dobře, ale já se zase vrátím k němu.“

Konec dámy, když budete hodné, možná to zopakujeme.

Nic se nestalo, samozřejmě, že se po něm dál sápaly, ale tohle jsem měla promyšlené. Kdo hned neodejde, dostane ledovou sprchu.

Nic.

„Takže co to bude?“

„Vodku s džusem, prosím.“ Pokusila jsem se sladce usmát, ale myšlenky jsem měla doslova u hadice na mytí nádobí. Tenhle trik jsem trénovala jako malá na Kryštofovi a Julii, moc se jim to nelíbilo.

Hadice se pomalu zvedla a několik lidí u baru zbystřilo, ale dívky ne. A tak jsem je pokropila.

„S jahodovým, díky.“ Ale nikdo mě neposlouchal. Jen nadšeně sledovaly dívky, které byly promočené na kůži, stejně jako Samuel.

Nejistě jsem na něj pokrčila rameny, zatímco můj společník platil úplně mimo sebe. „Tak to jsem nečekal.“

„Ony patrně taky ne.“

Poslala jsem další zprávu: Doufám, že mě příště poslechnete. Někdo se podíval směrem ke mně, ale nebyl nikdo, kdo by skutečně uvěřil tomu, že bych to dokázala.

Samuel se zvedl, setřásl si kapičky vody z vlasů a pak odešel na záchody.

„Není naštvaný?“

„Myslím, že ne. Takže na co?“ pozvedla jsem svou sklenici a on se usmál. „Na tebe.“

Přiťukli jsme si, proč taky ne?

„Mimochodem jsem Lukáš.“

„Ema, ale promiň, musím se vrátit,“ ohlédl se přes rameno, kde postával Samuel a jeho oči skoro zářily.

„Dobře, ale uvidíme se ještě dneska, že jo?“

Nemohla jsem pořádně odtrhnout oči od Samuela, ale jeho výraz napovídal, že pomsta bude sladká. „Ehm, myslím, že jo. Ale nejsem si jistá, že se nám to bude líbit.“

„Spokojená?“ zeptal se, když jsem si otřela židli a on si sedl naproti mně.

„Tohle si vypiješ.“

„Já vím, ale stálo to za to. Nejlepší byly ty blondýny.“


Komentáře k textu