Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Linda a Felix124

Linda a Felix

Nevěděla jsem, kam jedem, dokud nezastavil.

„Sem?“

„Jo, minule se mi tady líbilo.“

Odmítla jsem vystoupit z auta. „Víš, jaká je pravděpodobnost, že tam bude někdo, koho znám?“

Vítězně se usmál a nedal mi možnost, abych tam nemusela. Doslova mě vytáhl z auta, a kdybych mu právě nerozhodila jeho vnitřní záležitosti, asi bych si dala větší práci s odmítáním. Takhle jsem jen rezignovala.

Vešli jsme dovnitř, a koho jsme hned neviděli? Alici ve společnosti třech kluků. Nejdřív si nás nevšimla, ale pak zalapala po dechu a mávla na nás.

„Tohle si vypiješ.“

„Už se stalo.“ Odpověděl ledově, „teď je řada na tobě. A pamatuj, žádné nasávání.“

Odešel nám pro pivo, zatímco já jsem se prodírala k Alici ke stolu.

„Filip, Matyáš a tohle je Honza.“

Kývla jsem. „Linda.“ Sedla jsem si na poslední volnou židli a přemýšlela jsem, co bych tak měla říct. Nakonec mě napadlo něco tak stupidního jako: „Dneska to tady docela žije, co?“

„Jo, středa,“ významně kývla Alice, „už roky se tě snažím vytáhnout sem ve středu, protože se tady tančí a ty se ukážeš s ním? Myslela jsem, že chceš Jakuba.“

Probodla jsem jí očima a omluvně se usmála na kluky, ale ty to patrně vůbec nevnímali. V tu chvíli se ukázal Felix a nenuceně se dotkl mého ramene. Nevím, jak to věděl, nebo co ho to napadlo, ale najednou do mě vlil tolik odhodlání, že bych dokázala všechno. Ruku zase rychle stáhl, usmál se na kluky a na Alici, která vypadala, že se rozplyne štěstím a přitáhl si židli od vedlejšího stolu.

„Tak co? Roztočíme to?“

„Rozhodně,“ odpověděla jsem s úsměvem. Přiťukli jsme si a já se už teď bavila, jak Alice nechápavě koukala z jednoho na druhého.

„Vy spolu něco máte,“ osočila mě.

„Vlastně,“ obrátila jsem se na Felixe, který naklonil hlavu na stranu. „Něco spolu máme.“


Komentáře k textu