Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Linda108

Postupně jsem se to naučila v sobě zamykat hlouběji a jednou za čas jsem vyrazila někam do lesů a polí, kde nebyla žádná lidská civilizace a prostě jsem to všechno pustila ven. Sama jsem to, co jsem dávala, cítila také, ale v mnohem menší míře než mé oběti, takže jsem na poli brečela, smála jsem se, klepala se strachy, zuřila, skákala a to všechno dohromady. A pak jsem byla zase čistá a normální, alespoň dokud jsem nepotkala další lidi. Pak se vše vrátilo do starých kolejí.

A čím jsem byla starší, tím jsem to ovládala lépe. Už roky se mi nestalo, že by se někdo vedle mě začal bezdůvodně hádat nebo se smál, uměla jsem s tím žít.

Ale jak se zdá, věci se změnily, protože jsem to udělala zase.

Pustila jsem Pandořinu skříňku plnou mých emocí ohledně Jakuba k němu. A nechala jsem samu sebe, aby mě vtáhnul Jakub.


Komentáře k textu