Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Upíři pro Emu :  Ema10

Ema

„Tak co, jaký to bylo?“ hned se ptala Kristýna, která se na mě vrhla, jakmile jsem se dostala bezpečně na most. „Na chvilku jsem si myslela, že se zabiješ!“

Usmála jsem se a dovolila jí, aby mě objala, ale jen na okamžik, pak jsem se pro jistotu schovala k Patrikovi, mému příteli. Dostala jsem od něj pochvalný polibek, a když jsem se podívala do jeho tváře, vypadal tak pyšně, jako by to byl on a ne já, kdo skočil z mostu. Šťouchla jsem ho do žeber a usmívala se na všechny strany.

„Máma tě zabije, jestli to zjistí.“

„Já jí to rozhodně nepovím,“ ubezpečila jsem Kryštofa, mého bratra.

„Táta?“ nadhodil nesměle a já protočila oči v sloup.

„Nekaž mi to, ano?“

Pokrčil rameny a vydal se k autu, byl jediný, kdo z nás už měl řidičák.

Vydali jsme se za ním, já, Patrik, Kristýna a Max, což byl nejlepší kamarád Patrika a zároveň přítel mé nejlepší kamarádky. Jo, vím, je to trochu ujetý, ale co naplat? Už se stalo a zatím na tom nehodláme nic měnit.

Nasedli jsme do auta, Max seděl vedle řidiče a já se tísnila uprostřed.

Když dostatečně vychválili můj výkon, vše se pomalu začalo vracet do starých kolejí.

„Nezapomeň, že zítra se jdeme podívat na ty šaty.“

„Hm?“ broukla jsem a snažila se o něco pohodlněji opřít o Patrika, který mě hladil palcem po ruce.

„Šaty, svatba, sobota? Copak jsi zapomněla?“

Koulila na mě oči, jako bych byla malomocná a já sebou nejistě trhla. „A vážně tam musím jít v šatech? Je to přece tvoje máma, ne moje a budu tam jen jako host, nebo spíš tvoje záchranné lano, abys nevyvedla nějakou pitomost.“


Komentáře k textu