Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt6

„Jistě,“ a přikročil k ní. „Musíš to vzít takhle.“

Replik vypadal, že mu za chvilku vylezou oči z důlků.

„Aha,“ přikývla a obdařila svého muže obdivným úsměvem. „Já tě nemít….“

„Vtipný,“ procedil zády k ní.

„Tak začněte!“ křikl, až Replik nadskočil.

„Jako vážně?“

„Máš na to pět sekund!“ okřikl ho. „A to je naposledy, co jsi neposlechl můj přímý rozkaz.“

Ellin se na svého protivníka soucitně podívala. „Neboj, budu hodná,“ zašeptala důvěrně.

Jeho spolužáci se posměvačně zašklebili.

Replik úplně zmatený zaútočil.

Ellin shledala, že je to o něco lepší, ale pořád to nestálo ani za to, aby pozvedla svojí zbraň.

Milkor to samozřejmě poznal také. „Pokud nic lepšího neumíš, pak se můžeš jít rovnou zabalit. Poslední šance, jinak tě zabije.“

„Můžu?“ vyhrkla nadšeně Ellin.

„Jistě.“

Replik se podíval na své spolužáky, ale ti teď vypadali stejně zmateně, jako on sám. Prostě zaútočit musí, jinak má po kariéře. Všichni se mu vysmějí.

Zhluboka se nadechl. A znovu. Pozoroval Ellin, jak si nezúčastněně prohlíží nehty.

„Doufám, že si nezlomím nehet,“ prohodila.

„Bude to?“ slyšel jako ve snách učitelů hlas.

Rozhlížel se po nádvoří, jak by to mohl udělat, aniž by ženu, co před ní stála, moc nezranil, ale zároveň aby to vypadalo věrohodně.

„Tři… dva…“ slyšel, jak odpočítává.

„Nemá to cenu,“ zarazila ho najednou Ellin. „Bojí se mne.“

„Ne,“ vyhrkl chvatně. „Jen bych vám nerad ublížil.“

„To je jediný důvod?“ zeptala se klidně.

„Jistě.“

„Zaútoč a já ti slibuju, že tě nenechám, aby ses mne dotknul tvým tupým mečem.“

„A jak to chcete udělat?“ zeptal se ostře.

„Jsi k ničemu, jinak bys tak dlouho neotálel. Bojíš se, že je to nějaká past, ale není. Je to rovný souboj, věř mi. Nebo mám začít já?“

„Tak začněte,“ požádal ji a postavil se do střehu.

„Aspoň něco ses naučil,“ prohlásila klidně.

Vzala meč pevně do ruky, potěžkala ho a naposledy se podívala na Milkora, jestli to myslí vážně. Ten přikývl, ale už zdaleka nevypadal tak klidně, jako před chvilkou.


Komentáře k textu