Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt50

„Vypadni!“ křičela na něj a sekla do protivníkova meče s takovou zuřivostí, že se ze zbraní odlouply třísky.

„Vždyť už jdu,“ a zklamaně odcházel za Kantyrem.

„Poklime, mohl bys mi vysvětlit své chování?“ zeptala se klidně a viděla, jak se meč pomalu blíží k jejímu prvému boku. Uskočila, obešla ho a rukojetí ho praštila do břicha.

Zlomil se v pase, ale jen na okamžik a zkusil to znovu. Mlčky.

„Poklime, nechci ti ublížit, ale nedáváš mi jinou možnost. Co se děje? Mohu ti pomoct.“

Otočka a útok na její krk. Sehnula se a sekla ho do zápěstí. Dokonce měla pocit, že v něm něco zapraskalo.

„Au,“ zaskučel s mečem o pár metrů dál.

Anna se nadechla. Její špičku zabořila do měkké kůže krku a sledovala jeho neklidné oči. „Okamžitě mi to vysvětli, nebo tě zabiju.“

„To byste neudělala,“ posmíval se jí zle.

Nakopla ho do rozkroku. Svalil se s naříkáním na zem.

„Okamžitě mi vysvětli tvé chování, jinak za sebe neručím,“ vyzvala ho znovu.

„Ne.“

Praštila ho po hlavě, až ztratil vědomí. Ležel na zemi, Anna stála nad ním a snažila se otřít kapičky potu ze svého čela. Její meč spadl na zem a ona se unaveně podívala na Milkora. „Co jsem udělala špatně?“

„Myslím, že jsi žena a že to byla ta poslední kapka, kterou zrovna nepotřeboval.“ Pokrčil rameny Milkor a sledoval nehybné tělo. „Ale byla si okouzlující, vážně. Myslím, že ti nikdy nebudou sahat ani po kotníky.“

Zmoženě si sedla vedle něho. „Už jsem vyšla ze cviku. Zapomněla jsem, jaká je to dřina.“

„Víš, myslím, že jsi měla pravdu,“ pokračoval zamyšleně.

„A v čem?“ zeptala se nevinně.

„Měli jsme je učit společně. Jsi lepší než já.“

„Co to povídáš?“ zarazila se. „To je jen proto, že mi šlo o to, aby mne nezranil, jinak když mi o nic nejde, tak jsem k ničemu,“ odporovala.

„Jenže já nejsem tak dobrý, ani když mi jde o život.“

„To si jen namlouváš, protože jsi mne teď viděl, jak bojuji a protože ty jsi zraněný a ještě dlouho takhle bojovat nebudeš.“


Komentáře k textu