Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt38

„Dobře,“ a postavil se do střehu. V očích se mu zalesklo. Meč držel jen v jedné ruce, ale to mu na síle neubíralo. To bylo asi tak všechno. Jeho pohyby byly těžkopádné, neměl vytrénované reflexy, neuměl žádný trik, který by ji snad mohl zaskočit.

Netrvalo to dlouho a muž obíhal už alespoň po dvacáté. Peprně nadával, probodával Annu pohledem a v jeho očích byla zuřivost.

„Já tě jednou porazím,“ prohlásil odhodlaně.

„Jistě, ale teď by sis měl odpočinout, přeci jen jsi zraněný.“

„Výborně,“ a svalil se na zem, vedle ohniště.

„Jdu se podívat na Milkora.“

Když tam Anna vešla, Milkor se právě vzbudil. Zamžoural na ni rozespalýma očima.

„Dobré odpoledne,“ popřála mu a sedla si vedle něho. Lehce mu stiskla ruku.

„Slyšel jsem, že bojujete, jak mu to jde?“

„Blbě.“ Oznámila mu stručně. „Asi jako tobě nebo mně, když jsme začínali. Ale odhodlání mu nechybí. Myslím, že jde vážně do sebe. Problém budou ti dva, nevím, co si s nimi počnu.“

„To zvládneš, určitě.“ A láskyplně se na ni podíval.

„To doufám, víš, mám takové tušení, že se v nejbližší době něco stane, něco, co nám převrátí život naruby.“

„Neboj, budu v pořádku.“

„To doufám, ale to nemyslím. Já měla na mysli něco jiného, co ovlivní spousty lidí.“ Pokrčila rameny a sedla si naproti němu.

„Měla by ses vyspat. Vždyť už jsi pořádně nespala dva dny a to jsi zabila dva terindy a nelži mi, že nejsi unavená.“

„Máš pravdu, ale nemohu je nechat jen tak.“

„Proč ne? Jsou dospělí a teď stejně nic nehrozí, ne?“

„To ne, ale stejně. Bojím se, že něco provedou, jsou jak malý.“ Zašklebila se na něj.

„Já vím, říkal jsem ti to.“  Milkor se pokusil trochu nadzvednout na rukou.

„Měl bys být v klidu.“ Napomenula ho jemně. „Jdu zase ven, podívat se, co tam dělají, ale za chvilku se vrátím a lehnu si.“ slíbila.

Usmál se a pak opět zavřel víčka.

Anna opatrně vyšla před chýši a tam ji čekalo nemalé překvapení.


Komentáře k textu