Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt26

„Taky doufám.“

Pak mlčeli. Oba byli ve střehu. Když se od sebe oddělili, aby nebyli tak snadná kořist, jejich žáci se zastavili. Stáli tam, oči na vrch hlavy a sledovali jejich učitele, jak obezřetně našlapuje k blízkému stromu.

„Pane?“ zeptal se roztřeseně Kantyr.

Milkor si místo odpovědi dal prst na ústa, aby byli potichu.

Poklim se rozklepal po celém těle. Nebyl schopný se ani pohnout.

Anna přivřela víčka. Proč se jen tenhle kluk přihlásil na výcvik? Co jen ho k tomu přimělo? Vždyť se bojí každého prasknutí větvičky.

Podívala se na svého manžela. Byl bledý, blonďaté vlasy, které mu trochu ostříhala, mu padaly do očí a on je neklidným pohybem odhazoval. Svíral svůj meč a v jeho tváři se zračilo napětí. Kapičky potu mu stékaly po krku za šedivou plátěnou košili.

Za chvilku je spatří i ty nemehla. Mohli vlastně mluvit o štěstí, jelikož terindové byli právě dva. To znamená, že dva na každého, ona se zdrží boje. Možná jim dá nějakou dobrou radu, ale spíš si jen prohlídne, jak na tom vlastně jsou. Pokud byl Replik vážně jeden z těch lepších, jak tvrdí Milkor, bude to tvrdý souboj, s převahou zvířat.

Přešlápla. Jsou tady.

Serfix a Kantyr odstoupili pár kroků do zadu, jen Poklim zůstal stát na místě. Anna přemýšlela, jestli se ještě někdy pohne, nebo se prostě nechá sežrat s rukou na svém meči. Dál se strachy nedostal. Jen jeho kostnaté prstíky svíraly křečovitě rukojeť.

Šelmy se blížily. Viděla jejich kovovou kůži, jejich velké tlapy a chytré oči, kolem kterých měly černé kruhy. Jedna z nich měla i černou jednu tlapu.

Obě mávaly nadšeně dlouhými ocasy. Ještě pár kroků jejich měkkou chůzí a budou na úrovni jí a Milkora.  Pro jistotu meč vytáhla. Jeden nikdy neví.

Dva odvážnější studenti vytáhli své zbraně, ale odstoupili ještě další dva kroky dozadu.

Poklim fascinovaně zíral na terinda, který šel rychleji. Nemrkal. Nehýbal se. Úplně ztuhl. Ruku pořád na rukojeti bez pohybu nebo náznaku nějaké změny.


Komentáře k textu