Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt2

Bez dalšího slova se otočila a odkráčela zpět do budovy. Slyšela, jak Milkor udílí rozkazy, co mají dělat. To by mu tak šlo. Myslet si, že všechno dokáže, že může rozhodovat o jiných lidech.

Vztekle kopla do kamínku, který ležel na kamenném dláždění. K čemu to všechno je? Bydlí na hradě, protože tady kdysi Nyrzar učil své žáky. Mají pokojů, že ani neví, co v nich všechno je, několik sloužících, kteří se na ni dívají, jako na zlatokopku, co si vzala Milkora jen proto, že umí, to co umí. Na něj samozřejmě hleděli s největší úctou, byl to přeci jejich drahý pán a chlebodárce. Neměla raději zůstat na Zemi? Možná by to tam bylo lepší, zábavnější, když odtud odcházela, byla šťastná. Myslela sice na Milkora, ale to by se časem vytratilo. Mohla tam být šťastná a normální.  

Možná si přeci jen měla zvolit Michala, třeba by to klapalo. Vzpomněla si na ten poslední jejich večer. Na to, jak se na ni díval, jak… Pevně stiskla rty. Neměla by na to myslet. Už si vybrala. Milkor je ten pravý. Určitě. Nebo aspoň byl, dokud se na ně nezačaly valit problémy.

Šálek vrazila služebné do ruky a naštvaně odkráčela do své komnaty. Co tu sakra má dělat?! Nic nemůže, všechno, co bylo potřeba udělat, dělali její sloužící a jí nezbylo nic. A na to, aby vyšívala dečky, na to nějak neměla vlohy. Chtěla běhat po lese, lovit, bát se, vítězit.

Došla ke skříni a vytáhla z něj malý nožík.

Chvilku si s ním pohrávala, aniž by vnímala, co vlastně dělá, jenže úleva se nedostavila. Nedokázala svůj vztek přenést do té malé kovové věcičky. Vztekle s tím mrštila po skříni, tak silně, že ostří se zakouslo hluboko do dřeva.

Musí se něco stát, jinak se zblázní.

Otevřela okno a zaposlouchala se do rozhovoru, který právě vedli na nádvoří.

„To byla vaše žena?“

„Ano.“

„Hezká,“ ohodnotil Ellin, které se na tváři mihl úsměv. „Ale je taková, no,“ tady udělal žák pomlku, „zvláštní.“

„Co prosím?“ vyjel na něj Milkor.


Komentáře k textu