Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt176

„To nebylo špatné,“ poznamenal. „Možná jsem tě malinko podcenil.“

„Možná,“ a namířila zkřížené meče na jeho hrdlo.

„Jenže ty mne taky.“ Najednou se mu v ruce objevil další dva meče.

Anna neměla čas na to, aby přemýšlela, kde je měl schované, musela se bránit, aby další vteřinu vůbec přežila.

Meče se o sebe břinkaly. Z Anny lil pot, jako by běžela maraton. Čím déle bojovali, tím byla unavenější a dělala chyby, které by normálně neudělala.

Její mysl byla roztěkaná, musela přemýšlet nad tím, co jí řekl. To jak se na ni díval, jak se k ní choval a pořád měla před obličejem Milkora, jak se na ni něžně dívá.

Jeden meč jí vyletěl z ruky.

Boj na chvilku ustal.

Anna vydechla vyčerpáním.

„Vzdáš se?“

„A ty?“ vrátila mu otázku. Mračila se. Něco je špatně.

„Pořád stejně drzá, i když víš, že nemáš nejmenší šanci.“

Anna si olízla rty. Ano, ztrácela se, nevěděla, kudy kam. Možná by přeci jen měla zemřít. Bylo by to pro všechny lepší. Ať si svět zachraňuje někdo jiný. Jenže copak ho může nechat jen tak pustit k trůnu? Teď nešlo o nějaké mocenské spory. Ona musela vyhrát, aby se pomstila.

Podívala se po ostatních. Zitrin se mezitím odvážila pár kroků popojít jejich směrem.

A v tom jí něco napadlo. Ona je ten klíč, ona má něco, co si měla s sebou přinést, něco, co by jí snad mohlo pomoci. Jediné, na co si však vzpomněla, že má je ten záhadný prášek, který… oslepuje.

Nepatrně se usmála a rozběhla se z posledních sil za Zitrin. Ta na ni vyděšeně hleděla, neschopná se pohnout.

Vzala ji pod krkem a ostří prořízlo pár milimetrů tlustou kůži.

„Dej mi to.“ Zašeptala jí do ucha, zatímco sledovala, jak Triwed zbledl.

„Nic ti nedám!“ vyhrkla ne příliš přesvědčivě.

Anna přitlačila.

„Ne!“ neudržel se Triwed.

Anna se mu podívala nenávistně do očí. A znovu přitlačila. Ukázala se tenká krvavá linie. Líbilo se jí, jak zoufale na ně kouká.

Zitrin se ani nehnula.


Komentáře k textu