Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt174

„Tak odpověz.“ Znovu mávla mečem.

Polkl. Jeho pohled zabloudil směrem ke kalužím krve, které se linuly z mrtvých těl. Nikdo nepřežil její masakr.

„Říká ti něco slovo Wirpegi?“

„Ne, mělo by?“ odsekla. Její trpělivost jí docházela. Už to chtěla mít za sebou.

„Myslel jsem si to. Víš, je to vlastně prosté. Perwidgi a Wirpegi jsou si velice blízcí. Dokonce by se dalo říct, že to jsou bratři. Jenže se trochu nepohodli.“

„Co to s tím má společného?“

„Vlastně všechno. Perwidgi se spokojili s tím, že budou náš svět ovládat jen tak trochu. Spíš, jako zábavu. Wirpedgi ho chtějí mít jen pro sebe. Chtějí o nás rozhodovat, podílet se na vedení.“

Anna pozvedla obočí. „A co s tím?“

„Nyní se rozhodli jednat. Chtějí svého zástupce na trůnu.“

„Proč teď?“ neudržela se.

„Nudí se. Chtějí změnu, chtějí ukázat svým bratrům, že oni jsou ti silnější a že jejich metoda je lepší.“

Anna si odfrkla. „A když nás ovládnou, tak co?“

„Zničí naší zemi, až na vyvolené, kteří se k nim přidají.“

„Aha. Zajímavé. A ty si samozřejmě myslíš, že ty jsi ten vyvolený, že?“ neodpustila si jízlivou poznámku.

„Omyl, já jsem vyvolený Wirpedgů.“

„Jistě. Takže ty teď jako zabiješ našeho krále, pak si sedneš na trůn, řekneš, že jsi král, pak se naše země stane nehostinnou a všichni tady umřou a ty budeš žít šťastně až do smrti.“ Nakrčila bradu. „Hm, to dává smysl.“

Triwed se k ní nebezpečně naklonil. „Omyl, já nebudu žít tady, ale v jiné realitě s mojí přítelkyní. Jistě se už znáte, Zitrin,“ a mávl na dívku, která vystoupila zpoza koně.

„Jo, známe.“ Jak dlouho se ještě vydrží kontrolovat? Proč to vlastně poslouchá? Říká samé nesmysly.

„Ještě nějaké otázky, nebo tě už můžu zabít?“

„Proč to děláš? Žít můžeš i tady, ne?“

„Jistě, kdyby mne jihugové nepronásledovali všude, kam se jen pohnu. Napadlo tě, proč jich je tady po lese tak málo? Protože se mne snaží celou tu dobu zabít! Věřila bys tomu? A já už bohužel nemohu déle odolávat.“


Komentáře k textu