Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt162

Nereagovala. Ani se nepohnula, její vlasy jí povlávaly kolem hlavy. Vypadala velice nebezpečně. Ruce měla zaťaté v pěst, na čele měla hluboké vrásky. Ústa měla mírně pootevřená. Vypadala jako bohyně pomsty, jen její oči byly plné bolesti.

Milkor polkl. „Můžeme dovnitř?“ zeptal se nepřesvědčivě.

„Kdo jste?“ zněla odpověď z hradu. „A co tu chcete?“

Anna zamrkala. Zitrin se posunula za Milkora. Qas´l stiskl rukojeť.

„Chceme jen nocleh a trochu si promluvit s vaším pánem.“

„Bohužel pane, dovnitř nikdo nesmí.“

„Jak to že ne? Já myslel, že je to škola.“ Křikl a pořád sledoval Annu.

„To je pane, ale ne pro vás.“

„Jak to můžete vědět?“ rychle se zeptal Milkor.

„Pane, vy prostě nevypadáte, jako student.“

Muž se zamračil, co to má znamenat?

Anna se napřímila a zašeptala. „Jsou tady. Ani se nehněte, jinak bude po vás. Žádné prudké pohyby. Dělejte, co vám řeknou.“ Stálo ji to hodně síly, aby promluvila bez emocí.

Qas´l se na něco chtěl zeptat, ale hlas ho zadržel: „Kdo se jen pohne, zemře. Zvedněte ruce nad hlavu.“

Anna poslechla jako první, hned po ní ostatní.

Kolem nich se objevil kroužek ozbrojených mužů. Mohlo jich být tak dvanáct.

„Výborně. Teď vás svážeme a pak odvedeme k nám do hradu, když si to tak přejete.“

Anna dala ruce dozadu a provaz jí silně stáhl zápěstí. Pak do ní někdo vrazil a ona zavrávorala. Zitrin upadla na zem.

Zavázali jim oči a pak je dostrkali kamsi do hradu, kde je surově hodili na zem. Strhli jim látku, co měli přes oči a pak za sebou zavřeli.

Anna se rychle odkutálela ke zdi, aby se na ně mohla podívat. Leželi tam jako naházené pytle brambor. Milkor už se také zvedal, ale nebyl tak obratný, protože na něm ležela ještě Zitrin, která se nehodlala ani pohnout.

Nakonec se mu to podařilo a opřel se o protější stěnu, co Anna. Qas´l se doplazil vedle něj, stejně jako druhá dívka. Té to trvalo nejdéle.

Dívali se na sebe, jako by se viděli poprvé v životě.


Komentáře k textu