Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt149

Anna stála dál od nich a upevňovala si meč víc k pasu. Zdála se trochu roztržitá. Stalo se něco, zatímco spal?

„Jdeme!“ Zavelela znenadání. „Rychle!“ a začala rychle mávat rukama. Ta trocha odpočinku jí prospěla, ale ne natolik, aby se uklidnila. Na to už neměla nervy. Úplně je slyšela, jak zase nadávají, brání se, diskutují. Na to už prostě znovu neměla energii. A vysvětlovat jim, že se pár set metrů od nich jen tak náhodou prochází krvelačná zvířata, to opravdu nebyl dobrý nápad. Jen jedno ji oslepilo, dvě byla velký problém. Na dohadování rozhodně neměli čas.

Milkor svraštil obočí, ale na nic se neptal a rozešel se za ní. Na druhou ženu se ani nepodíval. Zitrin ani Qas´l už neváhali ani minutu. Běželi jako šílení za slepou dívkou, která se na ně ani neohlédla.

A najednou to Qas´l pocítil.

Země zaduněla. Stromy se otřásaly, vzduch jako by zhoustl.

„Pozdě,“ okomentovala to mrzutě Anna.  

„Co to do tebe vjelo?“ vyhrkl a vytasil meč.

„Neporazíme je, ani kdybychom se na hlavu postavili. Ani kdybyste mi věřili tak, jak si zasloužím.“

„Cože?“ zamrkla úplně zmateně. „A co to vůbec je?“

Anna naklonila hlavu. „Podívej se. Budou se ti líbit. Takový mazlíčci.“ A ukázala směrem, kterým se nezadržitelně řítila dvě zvířata, co jí způsobila nemalé problémy.

„Ale ne!“ vyhrkl Qas´l. „Ale to jsou přeci…“

„Co je to?“ vyjekla Zitrin. „Nikdy jsem nic takového neviděla.“

Jenže na odpověď už nebyl čas. Všichni museli uskočit, každý jiným směrem.

A najednou Anna křikla: „Nevidím, co se to se mnou děje?!“

Všichni se zastavili. „Cože?“

„Pozor!“ Zitrin upozorňovala na obludu, která se právě vracela a mířila přímo na Milkora.

Ten nevěděl, jak to má chápat. Co to Anna zase vyvádí?

Anna se začala motat kolem stromů a různě narážela do všeho, co ji moc nebolelo.

Zvířata se jí jako zázrakem vyhýbaly.

„Co se to děje?“ a sekl po pravé noze jednoho. „Mohla bys nám taky trochu pomoci?“ křičel na ni, když si otíral pot z očí.


Komentáře k textu