Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt137

Došli k ohni a Anna k němu natáhla ruce, aby si je trochu zahřála. Dívala se co nejupřeněji do ohně, aby se na nikoho nemusela dívat. Nechtěla nikoho vidět a nyní jí její oči byly při pomoci.

Vstřebávala ten žár, zatímco poslouchala, jak se Zitrin chvatně zvedla a došla k Milkorovi. Čekala, že na něj začne křičet nebo tak, ale ona se vedle něj postavila. Vzala ho za ruku.

Anna zamrkala. Slyšela, jak jejich kůže o sebe šustí. Jen silou vůle se přinutila k udržení svého výrazu.

Milkor se od ní odtáhl.

Nyní Anna zalitovala, že to nemůže sledovat. Že nevidí, jak se Zitrin zatvářila, zda ji probodává pohledem, zda je alespoň překvapená.

„Netvař se tak na mne.“ Ozval se Milkor vážně.

„Jak se nemám tvářit?“ zeptala se jako naprosté neviňátko.

Anna už to nemohla ignorovat. Podívala se jejich směrem a zaměřila svůj pohled na Milkora. Cítila, jak se ostatní nemohou rozhodnout, co je vlastně zajímá víc. Zda ona samotná, její reakce, jak to vlastně s ní je, a nebo Milkor a jeho milenka.

„Jako bych tě ranil.“ Zaznělo naprosto ledovým hlasem, až Annou projela husina. Jak jen může být tak klidný? Jak?

„Ranils mne a ty to víš.“ Hlesla nechápavě.

Buď je výborná herečka anebo… Anna potřásla hlavou a odvrátila se. Co když ho opravdu miluje? Co když se prostě nemohla ovládnout, co když to nechtěla? Nebylo snadné se do Milkora nezamilovat, to věděla z vlastní zkušenosti. Byl prostě moc skvělý.

Milkor přešlápl. Podrbal se na hlavě. Nevěděl, jak dál. Jenže to si musí vyřešit sám, v tom mu nikdo pomoci nedokáže.

Ostatní trochu ustoupili, byli rozmístěni kolem ohně a sledovali je. Téměř nedýchali. Nechtěli u toho být stejně jako ona sama.

„Věděla jsi, že jsem ženatý.“ Nic lepšího ho prostě nenapadlo. Nebylo to moc inteligentní, ale alespoň něco.

 Jak se na něj dívala. Připadal si, jako by mu viděla do duše. Do toho, jak vlastně neví, co chce. Měl by chtít Annu, ale ona se na něj vykašlala, podrazila ho. Jak mu jen mohla říci, že neví, co k němu cítí? A Zitrin? Byla tak jiná než ona, až ho to děsilo.


Komentáře k textu