Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt125

„No tak jak myslíš.“ Neochotně souhlasil.

Vzal ji za ruku a nechal se od ní táhnout. Ze začátku se ještě zvládnul pohybovat sám, ale čím déle šli, tím to bylo obtížnější. Nechápal, jak může jít tak přesně. Ani jednou nezakopla, vůbec se nezastavovala.

„Jak víš, že jdeme dobře?“ zeptal se, aby úplně neusnul. To ticho ho ubíjelo.

„Nevím.“

Zastavil se. „No a kam nás teda vedeš?“

„Tam, kde si myslím, že jsou. Už je slyším. Mají rozdělaný oheň.“

„Už jsme tam? Já myslel, že jsou dál!“ vyhrkl.

„Jo, to já taky, ale asi se přesunuli. Co já vím.“

„Aha.“ Hlesl. „A jak je to teda ještě daleko?“

„Už tam skoro budeme.“ Odpověděla neurčitě.

Anna byla několikrát nucená změnit směr. Na takovou dálku se zvuky různě odrážely a ona se občas nechala zmást.

K ránu je konečně našla. Všichni klidně oddechovali v jejich provizorním obydlí.

Qas´l se sesunul na zem. Úplně vyčerpaně oddechoval a Anna napočítala do pěti, než usnul.

I ona byla unavená, ale nemohl spát, když věděla, že je vedle ní, takový kousíček, její muž.

Jenže on se nebudil. Myslela, že alespoň hlídá, ale on si byl asi sebou velice jistý.

Zamračila se. Něco tady nehraje. Kousla se do rtu. Nervózně se postavila a několikrát obešla kolem jejich chýše.

Konečně se vzbudili.

Slyšela, jak se převrací na ruce, jak sykají, aby byli zticha. Meče se táhly po zemi. Chvatně zapínali přezky. Něco do sebe tupě narazilo.

Anna schválně cinkla mečem, pak poodešla a cinkla znovu.

Pohyby ustaly.

Zavládlo ticho.

„Co chcete?“ ozvalo se zevnitř.

Anně poskočilo srdce radostí. Milkor!

Kopla do Qas´la, aby se probral a odpověděl.

Trochu rozespale se na ni podíval, ale když Milkor výzvu zopakoval, pochopil, co po něm chce. Anna na něj poťouchle mrkla.

Promnul si trochu oči a řekl: „Vyjděte ven s rukama nad hlavou. Jste obklíčeni.“

„Nejsem tu sám,“ prohlásil odhodlaně Milkor.

Anna se už usmívala od ucha k uchu. Dostal strach. Neví, na čem je.


Komentáře k textu