Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt112

Zvíře znovu zavylo, ale tentokrát v tom nebylo tolik emocí.

Zavřelo oči a bylo po něm.

Anna se sesunula na zem, tváří spadla do rozryté hlíny. Chvilku se nemohla ni pohnout, ale pak se vzpamatovala.

Sedla si a prohlédla si svou ránu. Byla ošklivě nazelenalá.

Musí se rychle ošetřit, na to nemusela být žádný doktor. A jediný, kdo jí může pomoci, je samozřejmě F´ling.

Pokusila se na ni postavit, ale noha už byla moc oslabená.

Nadnášet se však ještě mohla. Letěla vzduchem jako nějaký duch.

Bolest začínala být nesnesitelná. Neměla čas hledat své společníky. Snažila se co nejrychleji plout vzduchem, ale neměla ani ponětí, jak je to ještě daleko.

Začínala být hodně vyčerpaná. Zavíraly se jí oči od vyčerpání.

Konečně spatřila les, kde by měla pobývat její dávná přítelkyně.

„F´ling,“ křikla, co nejsilněji dokázala a pak se sesunula na kraji lesa na zem.

Poslouchala to ticho, které bylo tak moc nezvyklé. Nyní v něm cítila i to, co před tím nemohla vědět. Ano, něco to znamenalo a rozhodně to nebylo nic dobrého.

Uslyšela kroky a propadla se do bezvědomí.

Když konečně procitla, cítila se jako v pekle. Celou nohu měla v ohni. Na prsou měla podivný tlak a špatně se jí dýchalo. Pokusila se pohnout končetinami, ale byla paralyzovaná. Nedokázala ani ohnout prst na ruce.

Otevřela oči.

Tma. Naprostá, bezvýchodná tma. Neviděla ani obrysy, jediné světýlko nemohla najít.

„Co se to…?“ vyhrkla, ale něčí ruka jí stiskla ruku.

„Pšš…“ uslyšela konejšivým hlasem.

„F´ling,“ zachroptěla.

„Jsem tady, neboj, všechno bude dobré.“ Pokračovala klidným hlasem.

„Nic nevidím,“ slzy se jí tlačily z očí. „Kde to jsem? Co se stalo? Kde je Qas´l?“

„Ellin, měla by ses uklidnit. Musíš odpočívat.“ Snažila se mluvit klidně, ale moc se jí to nedařilo. Bylo slyšet, jak moc je F´ling rozrušená.

„Já…“

„Ellin, měla bys spát,“ zopakovala F´ling, tentokráte mnohem naléhavěji. „Vše se včas dozvíš.“


Komentáře k textu