Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Smrt :  Smrt1

 „Drahoušku, dáš si čaj?“ volala přes celé nádvoří postava, vyklánějící se z okna v druhém patře.

Nejvyšší a nejstatnější muž zrudnul. „Ne,“ křikl na odpověď a snažil se ignorovat posměvačné pohledy svých žáků.

Žena zapadla do místnosti, která sloužila jako její ložnice. Kriticky se rozhlédla po pokoji. Nic zajímavého tady nebylo. Jen postel, stůl a židle, nějaké ovoce a obrazy na stěnách. Nic víc by se sem stejně asi nevešlo. Pohodila vlasy, které jí dorostly až na ramena a šibalsky se podívala směrem, kde její muž vyučoval bojovému umění.

„Čaj je zdravý,“ prohodila a vydala se na chodbu, která vedla do kuchyně. Tam si vyžádala nápoj a nesla ho ven, do zamračeného dne.

Byla už tady skoro celý rok a začínalo ji to tu pěkně štvát. Už tu nebyla žádná dobrodružství, všichni na ni zapomněli, její manžel měl dost svých starostí a ona neměla co na práci. Dokonce jí bylo naznačeno, že by nebylo dobré používat své schopnosti, protože se to nehodí na ženu jejího postavení.

Odfoukla vlasy. Jejího postavení. V překladu to znamenalo, že se má jen usmívat a dělat to, co se jí řekne, jinak by na to Milkor mohl doplatit. Nemohl přeci dopustit, aby jeho vlastní žena byla silnější než on. Vlastně teď už si nebyla jistá, zda je silnější, ale před pár měsíci rozhodně byla. A kdyby se to rozneslo, byl by to skandál. A kdo to odnesl? Samozřejmě, že ona. Kdo jiný?

„Měl bys doplňovat tekutiny, drahý,“ a podávala mu šálek hnědého nápoje, z kterého se ještě kouřilo. Zatímco její muž pil, rozhlížela se po nových studentech. Od pohledu byly k ničemu. Ty sotva udrželi meče. Oni byli nadšení, že mají určitý potenciál, ale tím to haslo. Když se budou hodně snažit, možná se i nadnesou.

 Možná.

„Díky,“ procedil skrz zuby Milkor a podal jí porcelán nazpátek. Jejich pohledy se setkaly. Díval se na ni nazlobeně, ona na něj s opovržením. Jak to jen mohl dopustit?


Komentáře k textu