Anlia.cz

„Víte vůbec, kdo je moje rodina? Kdo jsem já?“ Alika se mračila čím dál víc.

Voják naklonil hlavu na stranu, jako by si jí prohlížel a odhadoval, kdo vlastně je. „O vás se vypráví ve všech hospodách.“ Trochu se zazubil. „Kdyby se nestala ta věc, byla byste legendou.“

„Jsem legendou,“ procedila skrz zuby. „Proto je nemožné, to čím hrozíte.“

„Jsou i jiné metody, než boj muže proti muži.“ odvětil klidně. „Takže přijímáte?“

Trhla hlavou, jako by dostala facku.

„Proč se má zúčastnit turnaje?“

„To není vaše věc. Vyřídím, že jste přijala nabídku se všemi podmínkami.“

Zaťala pěsti, ale nechala ho odejít.

Rozhlédla se a našla promáčený kus papíru. Narovnala ho a znovu si přečetla obsah:

„Najděte toho draka a zabijte ho. Jestli se dostane na turnaj, nařídím smrt vás, i vaší rodiny a tentokrát to není jen planá hrozba. Poučili jsme se, na to nezapomínejte. Pokud uspějete, budu na to myslet po korunovaci a uvidíme, co se pro vás najde.“ podpis chyběl, ale pečeť, kterou rozlomila, byla jistě královská.

Papír znovu zmačkala, ale tentokrát ho hodila do vaku na zádech.

Na náměstí právě vyšel starší muž s bubnem. Postavil se na vyvýšené místo a začal volat: „Slyšte slyšte, turnaj o trůn Walgradu se bude konat první den měsíce Livrad. Zápis je možný do posledního dne měsíce Pert. Zapsat se mohou muži veškerého věku i národnosti, ženy, pod trestem smrti, to mají přísně zakázané. Od této chvíle jsou uzavřené všechny hranice až do začátku turnaje. Povolení k přechodu lze získat u královského písaře v určených hodinách.“ na chvilku se odmlčel a pokračoval znovu: „Slyšte slyšte…“

Takže má měsíc na to, aby ho našla a zabila, nebo přivedla. Otázkou zůstává, kdo ho chce živého.

Ani se nenamáhala odejít na méně rušné místo a mávla křídly.

Děti na ní ukazovali, na hrdého bílého orla, který jednou obkroužil náměstí a rozletěl se k horám, kde tušila, že by mohl být.