Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Po druhé ve společnosti53

 „Ano, protivník měl štěstí.“

Po se podíval po Terině, která do sebe právě klopila zbytek sklenice. Věděla, že by neměla, ale nemohla si pomoci. Od malička slýchávala, jak je Destr nejlepší, nejhodnější, jak by se pro druhé rozkrájel a už jako malá služebná toužila po tom, aby ho mohla spatřit, aby se na ní usmál a vyprávěl jí jedno z jeho dobrodružství.

A teď stál tady, ani ne krok od ní a před ní jako by se rozplynul sen o dokonalém muži. Slyšela o něm, že jako desetiletý zachránil svého kamaráda před utopením, ve dvanácti urovnal spor o jednu dívku a tím zažehnal sousedské rozbroje, které málem vyústily v ozbrojené střetnutí. A takhle by mohla pokračovat. Myslela, že je to hrdina. Byl to její hrdina.

Trochu se jí zamotala hlava. To víno bylo silnější než byla zvyklá, navíc aby se vešla do šatů o číslo menší, než měla obvykle na sobě celý den, skoro nic nejedla. Opatrně položila sklenici na stolek vedle sebe, a kousla se do rtu.

Celý svět se točil.

„Je vám dobře, má drahá?“ zeptal se Po starostlivě a jí neuniklo, jak se posměšně zašklebil. Na okamžik jí napadlo, že jí možná do pití něco přimíchal. Matně si vzpomínala, že jí před tím Qarta varovala, ale bylo pozdě.

Opatrně přešlápla a podívala se na svého hrdinu z dětství, jak si prohlíží své nehty.

„Víte,“ řekla namáhavě, ale rozumět jí bylo dobře, „před chvílí jsem lhala.“ Podíval se na ní, ale ne se zájmem, jako spíš překvapeně, že se s ním baví. „Lhala jsem, protože jsem se styděla říct, že nevím, kdo jste. Ale je to čistá pravda. Nevím to. Znala jsem jednoho synovce Vévodkyně, ale vy to nejste. On byl hrdina, vy oproti tomu…“

Uklonila se ztěžka Poovi, který na ní zíral jako na zjevení a bez poklony prošla kolem Destra.


Komentáře k textu