Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Těžké ráno5

„Peníze,“ odpověděl po pravdě. „A za tebe jich bude spousta. Měli jsme kliku, že tě tady mladej viděl, jak dopadáš jen kousek od nás.“

„Dopadám?“ nechápal a štrachal se na nohy.

„Tak možná přistával,“ pokrčil bez zájmu rameny. „Svažte ho.“

„Asi jste si mě s někým spletli,“ bránil se Wiliem a odstrčil prvního, co se k němu nahrnul. „Ne vy to nechápete!“ ohnal se větší silou, když se na něj vrhli hned tři na jednoho. „Musím pohřbít sestru, prosím, dejte mi pokoj!“

Začal přerývaně dýchat, zrak se mu rozmazal a všechno slyšel z dálky. „Ne!“ stačil ještě zakřičet, ale pak už to bylo mimo jeho kontrolu.

Začal se zvedat. Nejdříve pomalu, pak rychle. Rostl do výšky, jeho tělo sílilo a ze zad mu vystřelily křídla.

Stál tam zmatený a sledoval, jak na něj míří několik ostře nabroušených šípů.

„Ne!“ chtěl říct, ale vyšlo z něj podivné zahučení a z tlamy mu vyšlehl plamen.

„Ne!“ volal v hlavě a ohnal se, že ocasem zlomil několik statných stromů.

Dali se na útěk. Chtěl je zastavit, chtěl se omluvit, když najednou mu do hlavy vnikla cizí myšlenka.

„Ukaž jim svou sílu, aby ses jich zbavil. Nikdy nebudeš mít dost klidu, když tě budou lovit. Ukaž jim, kdo doopravdy jsi, mocný a silný drak s kterým si nemohou jen tak zahrávat.“

A on poslechl. Nebyl důvod, proč ne a tak vychrlil oheň a zapálil les. Lidé ječeli, snažili se projít, ale museli se otočit, jenže Wiliem jim zabránil i druhou stranu.

Byli v pasti a Wiliem se nad nimi tyčil.

Motala se mu hlava a chtěl pryč, ale něco ho stále drželo v jeho obrovském těle.

Cítil spálené maso a konečně se natolik vzpamatoval, že se proměnil nazpět.Dopadl na zem v bezvědomí a tak nebyl svědkem zbytku ničivé tragédie. Amandino tělo už druhý den nenašel. Jen spousty ohořelých kostí.   


Komentáře k textu