Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Těžké ráno4

Wiliem si jí přitáhl blíž k sobě. „Taky tě mám moc rád.“

Přikývla a unaveně zavřela oči. „Mám tě rá…“ ale nestačila to ani doříct.

Wiliem jí opatrně položil na zem a pozoroval její klidné tělo. Byla překrásná, ale to jí nikdy neřekl. Bylo hodně věcí, co jí nikdy neřekl, vždycky se do ní navážel, jak je strojená, jak se neusmívá a jak si všechno bere hrozně vážně.

Svěsil hlavu i ramena a pak se zvedl. Chtěl jí pohřbít, ale neměl nic, čím by mohl vykopat díru a tak se rozhodl, že se vydá do nejbližší vesnice, aby si tam od někoho půjčil potřebné nástroje a případně sehnal i pomoc.

Vzal jí do náruče a vydal se do lesa, směrem, v který doufal, že by mohli být nějací lidé.

Šel skoro celý den a začala se na něm podepisovat únava. Nakonec to musel vzdát a před setměním se rozhodl, že se zastaví a přenocuje u vyvráceného kmene stromu.

Usoudil, že rozdělat oheň nebude potřeba a tak si opřel hlavu o kořen a snažil se odpočinout, ale divoké myšlenky mu to nedovolovaly.

Nešlo mu do hlavy, jak se dostal tak daleko od civilizace, jak se vůbec dostal z paláce a jak je možné, že si mlhavě pamatuje na pocit, jako by letěl.

Nakonec přeci jen usnul, ale vzbudily ho těžké kroky, které lámaly napadané větve.

„Tady!“ někdo vykřikl a ozářil tvář Wiliema pochodní. „Našel jsem ho!“ volal radostně mladík, který mával na ostatní.

Nakupili se kolem něj jako můry na světlo a prohlíželi si ho. Jeden v ruce svíral jakýsi obrázek a zdálo se, že si ho podle toho přeměřuje.

„Tohle že je on? Vypadá jako žebrák.“

„Tady je ještě někdo!“ zvolal vzápětí další.

„Je mrtvá,“ konstatoval záhy. „Pravděpodobně byla v zámku, když ho přepadli.

„Odvedeme ho,“ rozhodl se ten vedle muže, který ho našel. „Je na něj vypsaná odměna.“

Wiliem se konečně probral. „Kdo jste? Co chcete?“


Komentáře k textu