Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Lov313

Lov

Dalo by se říct, že už je slyšela. Byli v jejich lese, na jejich stopě. Začala sbírat věci, i když věděla, že kdyby poslechla zdravý rozum, nechala by tady všechno, včetně Wiliema a rychle by odtud zmizela. Takhle si koleduje o oprátku.

Sesbírala nějaké nástroje, co si z nudy vyrobila a naházela je do tašky, kterou si přehodila přes rameno. Dělala to rychle, ale mohla by ještě přidat.

Důvod byl jasný. Wiliem.

Ležel stále bez hnutí, i když jí každé zapraskání větvičky vehnalo husí kůži.

Stále ho nepustili horečky, když jedl, nemluvil a hodně zeslábl.

Opatrně do něj strčila a on rozespale otevřel oči.

„Jsou tady,“ zasípal a tím ji vyrazil dech. Takže nebyl tak mimo, jak si celou dobu myslela.

Vyskočil na nohy, vzal jí za ruku a rozběhl se směrem, který si před tím určila, že bude nejvýhodnější.

Nechápala nic. Poslušně přeskakovala napadané větve a malé porosty, aniž by hlesla. Jeho ruka byla studená jako led a on se tvářil vážně, a ani jednou nezaváhal. Kdyby nevěděla, že se za celé ty dny ani jednou nepohnul dál než pár metrů, aby vykonal tělesné potřeby, přísahala by, že to tady prošel kousek po kousku.

Zastavili se až na večer, v několika jeskyních, jejichž vchody byly dobře skryté.

Zalezla do jedné, kterou jí ukázal a pak čekala, až si přisedne k ní.

Vypadal jako tělo bez duše a ona si ho tázavě prohlížela.

On to však ignoroval, lehl si do jednoho obzvlášť tmavého kouta a tam zůstal.

„To mi nic neřekneš?“ hlesla zmateně, ale on neodpověděl.

Bezmoc jí projela jako otrávený šíp a schoulila se do klubíčka, aby si nepřipadala tak sama. Čím si to jen vysloužila?

Čelo si opřela o kolena a tak nakonec i usnula.   

Odjezd

Svíral ji v náručí snažil se ji donutit, aby ho poslechla a naskočila na koně.

„Musíš odjet.“ naléhal na ní, ale ona sebou trhala a snažila se vrátit do paláce, za svým milovaným.


Komentáře k textu