Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Těžké ráno3

Těžké ráno

Wiliem se probral a celé tělo ho bolelo. Každé nadechnutí mu činilo nesnesitelná muka a každý pohyb se zdál, jako by byl poslední.

Zasténal a zjistil, že má tak vyprahlo v ústech, že nemůže odlepit jazyk od patra. Rty ho pálily a praskaly, ale to bylo to nejmenší, co ho nyní trápilo.

 Posledních pár hodin si pamatoval jako v mlze. Měl jít s vojáky, ale místo toho se vrátil za sestrou a matkou do paláce, jako by jim mohl pomoci.

Bohužel tam našel jen mrtvou matku a polomrtvou sestru. A mrtvého panovníka. A pak…nic. Probudil se tady. Tady a ani nevěděl, kde.

Rozhlédl se a zjistil, že leží na malém paloučku, z jedné strany skály, z druhé strany les. Omráčeně se rozhlížel a přemýšlel, jak se sem mohl dostat.

Uslyšel zasténání a rychle se vrhl k ležící dívce, která se probouzela.

„Amando!“ vyhrkl a snažil se jí podepřít hlavu, aby se jí lépe dýchalo.

„My jsme letěli,“ zašeptala unaveně.

Sjel jí celou pohledem, byla těžce raněná a nemusel by být ani několik let na vojně a vidět podobné zranění, aby věděl, že je konec. I přesto se snažil, aby krvácení zastavil, ale připadalo mu, že to ještě zhoršuje.

„Viděla jsem draka. Byl překrásný.“

Wiliem zamrkal. Drak. Let. Mlha v jeho mysli se začala trhat.

Když viděl tu spoušť, mrtvou matku, mrtvého panovníka a zraněnou sestru, najednou se v něm něco zlomilo a on se proměnil…

Zatřásl hlavou. On se přeci v nic nemění. Byl omyl přírody, jeho sestra vybrala všechny předpoklady. To ona měla možnost se přeměnit do lvice a mrštné opice, to na ní byla matka pyšná. On byl jen ztracený syn, který tropil samé průšvihy.

Ne, on se v nic neměnil, tím spíš ne v draka.

Amanda se trochu napřímila. „Byla by na tebe pyšná.“ Řekla tak potichu, že jí sotva slyšel. „Mám tě ráda.“


Komentáře k textu