Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Formalita287

Roztřesenými prsty vzala z podušky i jeho prsten a s trochou obtíží mu jej navlékla.

„Nyní polibte nevěstu,“ slyšela jako ve snách.

Jemně ji odhrnul závoj a nejistě se na ni podíval. Nepatrně přikývla.

Sklonil se k ní a přitiskl svoje rty na její. Navzdory jeho očekávání mu vyšla vstříc a oni splynuli na několik okamžiku v polibku.

Když se od ní odtrhl, překvapeně zamrkal a ona se rozpačitě usmála.

Vzal ji lehce za ruku a společně se vydali uličkou nazpět, za mohutného potlesku při dešti okvětních plátků.

Následovaly gratulace, hostina, taneční banket a ona musela být u všeho a nejednou zjistila, že projít uličkou a říct své ano bylo to nejjednodušší, co za celý den podstoupila. Lorán se ji snažil být na blízku, ale i tak se mnohdy ocitla sama v jámě lvové a jak ji bylo druhý den naznačeno, nechovala se mnohdy tak, jak se vyžadovalo.

Navíc byla celá špatná ze scény, které byla svědkem.

Právě se chystala říct Loránovi, jak je mu vděčná a jak se omlouvá, když se v jejich blízkosti objevila žena, kterou Em nikdy neviděla. Dokonce ani na hostině ne a nyní je velice netaktně vyrušila. Chtěla se do ní pustit, ale Lorán byl naštěstí rychlejší.

„Princezno Damrilo?“

Em sklapla a uklonila se. Alespoň něco stačila pochytit, ale bylo toho stále mnoho, co nechápala. Nesměla se mračit, jist když se s ní chtěl někdo bavit, nesměla si sama nabrat jídlo ze stolu a nesměla jist a pít nic, co před ní neochutnal jeden z tlouštíčků, kteří postávali za místy, kam si mohla jedině sednout. Na jinou židli nesměla ani pomyslet. Za den toho měla plné zuby a nedovedla si představit, jak v tom bude žít napořád.

„Králi,“ usmála se Damrila a Em neuniklo, že je to jeden z těch úsměvu, kdy se nesmějí oči. Nechápala, proč se tak všichni usmívají, proč se prostě netváří normálně, ale jak se zdálo nikomu jinému to tak nepřipadalo, a tak se bude muset přizpůsobit.

„Neruším?“ zeptala se sladce a Em zaskřípala zuby.


Komentáře k textu