Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Úkryt21

Vyskočil na nohy a rozběhl se pryč, přímo do kanceláře představeného.

Ani nezaklepal a modlil se, aby tam byl sám.

Měl štěstí.

Strhl ze sebe masku, která ho škrtila, stejně jako hábit, který ho dusil.

„Pomoc,“ zasípal a svezl se na kolena.

Stařec k němu přiskočil, právě ve chvíli, kdy se jeho kůže začala barvit do černa a získávala svojí tvrdost.

Prudce Wiliemovi zvedl hlavu, ale ten to sotva vnímal. Viděl jen tmu, celé tělo ho pálilo a svaly se svíjely a probíhala jím jedna křeč za druhou.

Představený se mu díval do očí a něco potichu mumlal.

Wiliem se propadl do bezvědomí. Tělo ochablo a představený si sevřel kořen nosu.

„To není dobré,“ zamumlal si pro sebe. „Tohle není dobré.“

Probrala ho facka od představeného.

„Musíš se vrátit do své kóje a odejít jako bys byl celou dobu na tréninku.“ vychrlil na něj hned, než si stačil uvědomit, co se stalo.

Pomohl mu na nohy, nasadil mu masku a rychle ho vystrčil ze dveří, kde několik sekund stál, než mu došlo, co se stalo a v jakém by byl průšvihu, kdyby se někdo domyslel, proč utekl.

Vběhl do místnosti, kde se převlékl, strhl to všechno ze sebe a když uslyšel pískaní na chodbě a prásknutí dveří, vyčkával, dokud se neozval gong, který ohlašoval konec.

Vyšel na chodbu a přidal se k zrzkovi, který se šklebil a vypadal, že usne na místě.

Mlčky na sebe kývli a v prvním patře se rozloučili, zrzek pokračoval do dalšího patra.

Moris přišel asi minutu po něm, celkem odpočatý a rozhodně bez zranění.

Wiliem si naschvál před ním schoval pravou ruku, na které by mohl mít šrám a stáhl si ohrnuté rukávy od svého svršku.

Moris to přešel téměř bez povšimnutí, ale pokud měl podezření, odložil ho někam hlouběji do podvědomí.

Wiliem se svalil na postel, zatímco Moris si vzal brašnu a vyšel z pokoje, někam pryč.  


Komentáře k textu