Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Úkryt17

Chvilku to zvažoval. Jako představený, by měl být v ovládání nejlepší, ovšem po tělesné stránce už to nebude, co bývalo. Ale to by nemělo vadit. Na druhou stranu ničemu neuškodí, když se vylepší v technice boje s mečem a trochu potrápí své tělo v kondičních cvičení. Možná by se mohl i naučit nějaké nové bojové umění, ale to už zbytečně předbíhal.

„To by bylo skvělé,“ odpověděl na konec. Stejně neměl na výběr.

Potřásli si rukou a představený se vrátil ke stolu. Vzal jinou listinu, než kterou před tím studoval a začal na ní něco psát.

List papíru mu podal a dal najevo, že jeho audience skončila.

Wiliem se kousl do rtů a toužebně se podíval na masku, která ho prvé chránila.

Aniž by vzhlédl, řekl: „Pokud se nebudeš přeměňovat před ostatními, budeš tady v bezpečí. Až nastane čas na boj s přeměnou, dočkáš se.“

Wiliem chabě přikývl a s listem v ruce se vydal na chodbu, kde stál jiný kluk a nepokrytě si ho prohlížel. Ani on neměl masku. Natáhl ruku a Wiliem mu předal, co měl.

Kluk to chvilku studoval a pak přikývl.

„Tudy pane.“ ukázal na chodbu napravo od něj a vydal se za ním, do další chodby, která však byla o poznání prostornější a na konci byly schody nahoru. Vyšli po nich do prvního patra a skoro až na konci se kluk zastavil.

„Máte pokoj z mužem,co přišel ani ne dvě hodiny před vámi.“ stiskl kliku a vpustil ho dovnitř.

„Tady máte rozpis, kde co máte,“ podal mu nazpátek papír. „Za půl hodiny se dostavte s ním,“ kývl na muže na posteli, „do dvora s vybavením na boj se zbraní. Je to po schodech dolů a od kanceláře představeného rovně a doleva. Hodně štěstí pane, snad se ještě uvidíme.“

Wiliem neznatelně kývl a obrátil se na muže, který seděl na posteli s hnědým potahem a bílým polštářem po své levici.


Komentáře k textu