Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Úkryt16

Za sebou měl na stěně zavěšené dva překřížené meče a po pravici na stěně visel starodávný štít, který už se nepoužíval.

Wiliem poklekl na jedno koleno a sňal masku, jak se slušelo. Jako malý byl v jednom takovém podobném chrámu, ale když se stále neprojevovali jeho schopnosti, nakonec ho matka odtamtud vzala. Za co jí byl do dnes vděčný.

„Vítám tě,“ pronesl klidným sametovým hlasem představený, když si od něj rituálně vzal masku a položil jí na stůl před sebe.

„Máte tady volné místo?“

„Dnes jsi již třetí, kdo pokládá stejnou otázku a já i potřetí odpovím stejně. Jistě. S výcvikem je možné začít okamžitě, pokud nebudeš mít zvláštní přání.“

Wiliem zvedl hlavu a postavil se.

„Vlastně bych jednu prosbu měl. Objevil jsem novou schopnost, proměnit se ve zvíře,“ rychle dodal, aby nedošlo k mýlce.

„Až nyní?“ starcovo huňaté obočí vyletělo až do poloviny čela. „Neobvyklé. Jaké zvíře by to mělo být?“

Wiliem si špičkou jazyka navlhčil rty.

Představený vyskočil na nohy. „Tak to jsi ty!“

„Pane, doufám, že mohu věřit vaší diskrétnosti. Je nanejvýš důležité, aby moje podoba zůstala jen mezi námi. A jistě chápete, že by asi nebylo moudré trénovat s ostatními, alespoň ne do doby, kdy to budu mít dokonale pod kontrolou.“

Muž přešel po místnosti a mlčky si projel prsty skrz šedivé vousy.

Wiliem čekal,jako by byl z kamene.

„Pokud nebudeš trénovat s ostatními, vzbudíš víc podezření, než by se na první pohled mohlo zdát.“

Wiliem se chtěl nadechnout na protest, ale nedostal se ke slovu.

„Duševní trénink povedu osobně, mám pár soukromých lekcí, ovšem do zbytku, vyjma boje s přeměnou se budeš muset zapojit, jako všichni.“


Komentáře k textu