Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Náhlý příjezd134

Přidala do kroku a schody do svého pokoje téměř vyběhla. Strhla ze sebe šaty, nedbajíc na knoflíky, které létaly všude kolem a látku, která se trhala. Shodila je na zem a ještě na ně několikrát dupla a z hrdla se jí vydraly přidušené výkřiky zoufalství. Pak teprve dovolila, aby jí emoce ovládly a ona se svezla na zem a několik minut brečela, kopala a bušila do země, až se nakonec uklidnila natolik, že jen ležela a nechala vzlyky probíjet celým svým tělem.

Na klepání dveří nereagovala, nereagovala, ani když ji Qarta hladila po vlasech, ani když za ní přišel sluha s čajem.

Terina se podívala na nebe, na obláčky, které pluly po modré obloze jako malé lodičky, které nemají směr ani cíl. Z koutka oka jí stekla slza, ale byla jediná. Jediná a poslední pro muže, kterého si chtěla vzít, a chybělo pár vteřin, aby se to i stalo.

Časy se mění. Všechno se mění. Nyní sedí v zahradě sama a tam venku pro ni nasazuje život muž jejího života. Muž, pro kterého by se všeho vzdala. Pro kterého by cokoli vytrpěla. Muž, který jí tolik ublížil.

Za hodinu po obřadu se zvedla ze země a vzala si na sebe červené šaty.

„Nemusíš tam chodit,“ prohlásila Qarta, když jí přišla zkontrolovat.

Terina se na ní ani nepodívala, dodělala si líčení a vyšla za ní na chodbu. Šly mlčky na zahradu, a když přišla, všichni zmlkli.

Usmála se, jak uměla jen ona a hledala někoho, kdo by jí pomohl. A nemohl to být nikdo jiný, než Po.

„Vážení, je mi líto, že jste čekali trochu jiný konec, to konečně i já, ale dovolte mi, abych si tento krásný den užila, jak jen to půjde a vám přeji to samé. Hudba?“ tleskla na hudebníky, kteří se dali do vyhrávání pomalé melodie a ona se vydala mezi hosty. Zastavila se u Poa a věděla, že mu to nebude proti srsti s ní tancovat, ale že by si mohla vybrat trochu ohleduplněji k jeho citům.


Komentáře k textu