Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Náhlý příjezd131

Na chodbě ani teď nikoho nepotkala, ale věděla, že ta nová služebná jí sleduje z kouta, ve kterém jako malá ráda sedávala a prohlížela si všechny ty vznešené róby a doufala, že jednou nějakou podobnou oblékne.

Vyšla na zahradu, ale jakmile jí do nosu praštila ostrá vůně růží, zachvěla se.

Najednou nebyla v zahradě Vévodkyně, ale stála pod bílým obloukem porostlým růžovými květy. Na sobě měla ty nejkrásnější šaty, jaké si dokázala vůbec představit, celé z bílé nadýchané látky, sešité jen z korzetu a několika vrstev nejlehčeji vypadajících sukní, co kdy viděla.

Připadala si jako princezna. Na hlavě měla posazenou korunku s perel a na krku jen jednu malou růžovou perličku. Stála pod obloukem a byla středem pozornosti několika desítek hostí, od Poa a Vévodkyni, až po kuchtíky, kteří netrpělivě okukovali hosty a snažili se vypadat nenápadně.

Myslela jen na Felixe, na jeho vlídnou tvář a na to, že už za několik minut budou na věky spolu.

Rozezněla se hudba a Terina zatajila dech. Nemohla si pomoc. Bylo to dokonalé. Objevil se na konci uličky, v klopě růžovou růži a na tváři nejblaženější úsměv, který jen dokázal vykouzlit.

Jemně sklopila víčka, ale hned ho ukotvila svýma očima a on se jí vydal vstříc. Zraky se obrátily na něj a on rozhodně kráčel k ní.

Celá se chvěla rozrušením a když se konečně postavil vedle ní a chytil jí za ruku, ve které nesvírala kytici, celým tělem jí projela taková vlna štěstí, že to neuměla ani popsat.

Kněz začal odříkávat svojí řeč, ale její myšlenky se toulaly směrem k Felixovi, k jeho laskavým očím, k jeho dokonalé tváři a hebkým rtům.

Zaslechla svoje jméno a záhy na to se odmlčel. „Ano,“ řekla roztřeseně. Někdo z řad diváků se rozplakal.

Felix jí stiskl ruku pevněji a ona jen čekala, až se vysloví i on a bude ho moci konečně políbit.


Komentáře k textu