Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Touha12

Princezna naklonila hlavu na stranu a na její levou tvář dopadlo světlo.

Vyčkával, čím dál tím víc nesvůj.

„Prý jsi to dokázal úplně sám,“ pokračovala a upřeně se na něj podívala. Zeslábla mu kolena a na chvilku nemohl přemýšlet nad ničím jiném, než jaké by to bylo, kdyby byla jeho. Kdyby se jí mohl dotknout, sjet po její tváři, dotknout se jejích rtů, ale rychle myšlenky zaplašil.

„Ano paní,“ souhlasil neochotně. „Měl jsem štěstí.“

„Taky jsem slyšela, že jsi vyhrál několik turnajů v meči i v transformaci.“

Polkl a podíval se stranou. Nemohl už snést její pohled ani vteřinu. Hrála si s ním, neviděla ho jako člověka, který pro ní byl ochotný nasadit život, ale jako potencionální zbraň.

„Ano, ale už delší dobu nic nepodnikám. Pravděpodobně jsem vyšel z formy.“

Princezna se jemně kousla do rtů a zvrátila hlavu na druhou stranu. Oči zašilhaly na sklenici červeného vína, která stála na stolku a pomalu prstem přejela po jejím okraji.

„Možná bych ti mohla pomoci získat tvojí formu zpět.“

Srdce se mu divoce rozbušilo.

Princezna vstala a sklenici uchopila do pravé ruky. Držela jí u rtů a očima sledovala, jak se topí v její přítomnosti.

Jednou obešla celé kolo, aby si ho lépe prohlédla.

Když začala druhou otočku, prsty levé ruky našly jeho rameno a jemně přejely po krku na druhou stranu a tam se zastavili tak, aby je dělilo jen několik málo centimetrů.

Nemohl ani dýchat. Chtěl se jí dotknout, ale bál se, že je to jen krásný sen, který by se rozplynul a on by zůstal jako hlupák opět sám.

„Přemýšlela jsem,“ řekla tak potichu, že prakticky šeptala. Naklonila se k němu ještě blíž a otřela se mu jemně o stehno. „Mohla bych projevit jistý vděk někomu, kdo zabije draka.“

Sklenici postavila na stolek za sebou a prázdnou rukou vzala jeho dlaň a propletla jejich prsty.


Komentáře k textu