Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Slib105

Slib

Zaklepala, nebo spíš zabušila na dveře, ale nečekala, až jí někdo přijde otevřít. Slyšela i přes zavřené dveře povyk dětí a její snachu, jak se je snaží unaveně usměrnit.

Vstoupila do světnice a okamžitě se na ní vrhli všechny tři děti, že musela krok ustoupit, aby nespadla.

„Teto Em! Teto Em!“ křičeli nadšeně, když jí objímali nohy, protože výš zatím nedosáhli. Sklonila se a každého pohladila  po vlasech, Juli zvedla do náruče a vydala se k Veře.

„Ahoj,“ sklonila se k ženě, která byla asi tak dvojnásobná, co si jí pamatovala. Políbila jí na tvář a Juli postavila na zem.

„Vypadáš dobře,“ pochválila Veru a sedla si proti ní, ale hned musela zase vstát, když ji její synovci tahali do vedlejšího pokoje, aby jí tam něco ukázali. Omluvně pokrčila rameny na Veru a poslušně je následovala.

„To jsme postavili,“ říkal hrdě jejich nejstarší, Tim. Bylo mu sotva osm, ale výškou přesahoval i některé desetileté.

„Páni,“ hvízdla Embr a prohlížela si malou kolébku z bílého dřeva, která ještě voněla po smůle v lese.

„Já pomáhala,“ zašveholila Juli a vrátila prstík do pusy.

„To jsi moc šikovná,“ usmála se a dřepla si na bobek, aby se mohla lépe podívat.

„Já našel tuhle, tuhle a tuhle příčku,“ rychle se přidal i mladší bráška, Cint. Měl velké oči, jako jeho sestra, ale měl je černé po otci. Když ho poprvé viděla, poté co se jeho oči dovybarvili, trochu se lekla, protože na první pohled bylo jasné, že bude jednou nebezpečný. Ale hned to pustila z hlavy, když viděla, jak veselou má povahu a že ho ani nenapadne, aby se s tím vytahoval před bratrem, natož před Juli.

Asi týden po něm se dobarvili oči Timovi, do stejné černě, jakou nosí jen lidé s dvojitou možností transformace. Vlastně jim to ani moc nezáviděla, věděla, jaký život je čeká. Podobný, tomu jejímu.


Komentáře k textu