Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Prázdný trůn :  Touha10

Touha

Byl mladý. Byl pohledný. A byl zamilovaný. Znal jí od malička, jako kluk si hrál v její blízkosti, jako výrostek jí nepokrytě okukoval a jako mládenec se jí dvořil.

Nikdy ho nebrala v potaz, ani když kvůli ní nasadil vlastní život, aby zabil bájného draka, který sužoval jejich království.

Odešel jako chudý rytíř a vrátil se jako hrdina. Ani na vteřinu nepochyboval o tom, že se na něj princezna usměje a jako vděčnost mu prokáže alespoň to, že s ním promluví, vezme ho na milost, cokoli.

Jenže ona nebyla v přijímacím sále, když ho osobně král povýšil do šlechtického stavu, nebyla při ceremoniálu, který se konal tři dny poté a nebyla ani na šermířském turnaji, kde opět dokázal, že v boji s mečem se mu nikdo nevyrovná, dokonce ani dravá šelma.

A přesto všechno jí nemohl pustit z hlavy. Myslel na ní kudy chodil, žádná jiná pro něj nebyla dost dobrá. Párkrát se opil a vyzkoušel si malá milostná dobrodružství, ale niky nezapomněl na fialkově modré oči, které zářily jako večerní obloha. Na její srdcovité rty, růžové jako květy třešně nebo na její zlatavé lokny, které padaly na její ramena jako vodopád slunečních paprsků.

Udělal by pro ní cokoli.

Zavrtěl se na židli v nehezkém lokále nedaleko hranic, kde kromě něho byli tři opilci a dva cestující, kteří do sebe rychle házeli polévku, aby mohli pokračovat.

Třeba by pro ní i znovu zabil draka.

Rukou si přejel po zaprášeném čele a kývl na hospodského, že si dá ještě jedno teplé pivo.

Kolikrát si mohl říkat, že na ní zapomene, že když jí do teď neočaroval, že je to marné, ale když si ho dala zavolat po té, co se vrátila jejich armáda zpráskaná jako toulaví psi, nemohl odolat a přišel.


Komentáře k textu