Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen9

Nebyla si tím tak jistá, jako ten muž, ale usmála se. Jak o tom teď přemýšlela, vlastně už se rozhodla včera. Už předešlý den se rozhodla, že půjde s tímto úplně neznámým a podivným mužem, aniž by cokoli věděla o tomto jiném světě, kde na ni evidentně čekalo nebezpečí na každém kroku. Možná bude jednou svého rozhodnutí litovat, ale nyní chce poznat tuto zemi, kde se náhodou ocitla, kde ji možná potřebují. A kdo ví, třeba se jednou na Zemi vrátí.

Díval se na ni a potutelně se usmíval.

Nechápala, čemu se směje. Podlamovaly se jí kolena únavou. Chtěla mít tento strašlivý pochod za sebou a ne jen stát a dívat se, jak se záhadně usmívá.

„Tak jdeme nebo co?“ zeptala se hrubě, protože ji to dopalovalo. Pak ho i trochu odstrčila, aby ho nemusela obcházet. On však odletěl dobrých pár metrů. Strašně se vyděsila.

„Ježiši!“ vykřikla, „strašně se omlouvám!“ ale pak se zarazila. Vznášel se deset centimetrů nad zemí a pořád se usmíval.

„Jak jste…?“

„Hledej v sobě,“ řekl skoro až mysticky.

„Ale jak?“ ptala se zoufale.

„Na to musíš přijít sama.“

„To není fér, jak to děláte?“ ptala se vztekle, když několikrát poposkočila a znovu dopadla na zem, jako shnilá hruška a pokaždé ucítila palčivou bolest.

Nepřestával ji sledovat a ji to strašně vytáčelo. „Přestaňte mne sledovat, jako bych byla pokusnej králík!“ vykřikla se slzami v očích a rozeběhla se směrem, kterým měli pokračovat.“ Zatvářil se, jako by chtěl říci: „Jak myslíš, ale děláš chybu.“

Šla vztekle pár metrů před ním, neotáčela se, jelikož slyšela jak za ní dýchá, kroky neslyšela. Věděla, že se za ní provokativně vznáší a to ji popuzovalo tak, že úplně zapomněla na bolest, kterou jí rychlé kroky způsobovaly.


Komentáře k textu