Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen6

Vyšli z lesa a připojili se na polní cestu, pak prošli kolem dvou jezer, z kterých se trochu napili a ona se i trochu opláchla, on ji jen mlčky pozoroval. Cesta je zavedla do dalšího lesa. Byla k smrti unavená, neustále se rozhlížela a čekala další útok, ale její obavy se nakonec ukázaly, jako liché. Nohy ji bolely z dlouhého pochodu a fakt, že je bosá jí to moc neusnadňoval. Každý kamínek se jí nalepil na hebkou kůži chodidla. Nejdříve se je snažila oklepávat, ale po čase to vzdala. Byla to zbytečná práce a navíc zdržení, které musela dohánět, což bylo nejbolestivější z celého pochodu.

Když se konečně zastavil na malém palouku k odpočinku, měla nohy odřené do krve, ale vůbec to nevnímala.

„Tady se utáboříme na noc.“ Oznámil.

Kývla, sedla si do trávy a po pár minutách usnula. Celou noc hlídal.

Ráno vstala s východem sluncem, jelikož jí začala být zima. Jakmile zjistila, že podivný muž nespí, trochu ji to zaskočilo.

„Vy nemusíte spát?“

„Musím, ale někdo musel hlídat a ty ses k tomu moc neměla. Nebo bys raději, aby nás něco ve spánku sežralo?“

Celá zrudla, ale nic neodpověděla. Asi by se hodilo mu nabídnout, aby se na chvilku prospal, ale nepřipadalo jí to jako dobrý nápad. Představa, že sama sedí uprostřed lesa, v zemi, kterou vůbec nezná, se jí moc nezdála.

„Za jak dlouho jsi schopná vyrazit?“ zeptal se věcně.

Pozvedla obočí. „A jíst také nemusíte?“

„Jsem zvyklý na hladovění.“ Odpověděl lhostejně a pak se na ni podíval. „Taky si zvykneš.“

Neměla slov na odpor. Co taky mohla udělat? Postavit si hlavu a říci, že nikam nepůjde, dokud jí nedá něco k jídlu? Snažila se představit si, jak by se asi tvářil. Pravděpodobně by pokrčil rameny a nechal ji napospas Jihugům, nebo jak se ty potvory jmenovaly. To nehodlala riskovat. Možná by ji sežralo i něco jiného. Při těch myšlenkách se jí naježily chloupky na krku.


Komentáře k textu