Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen56

Kapička slzy se odpařila s hlasitým zasyčením.

Zvíře bolestně zakňučelo a začalo se znovu vzpínat a házet sebou, ale tentokrát nebylo k zastavení. Anna přitahovala, seč jí síly stačily, ale nic jí to nebylo platné.

Nedalo se nic dělat, obluda musí zemřít.

Hřbetem ruky si otřela slzy z tváře a otřela je do nahnědlých šupin. Ozvalo se zašumění a šupiny se ukázaly jako celé porušené, na několika místech dokonce upadly úplně.

Znovu to zakňučelo a lehlo si to na zem.

Anně ho bylo skoro až líto. Sundala mu smyčku z krku, ale zvíře vůbec nereagovalo.

Opatrně slezla a chtěla odejít, než se to vzpamatuje, jelikož nyní rozhodně nebylo při vědomí.

Jenže pak se zvíře znovu nadechlo a zafunělo, znovu velice rozčílené. Anna měla oči zalité slzami, že skoro neviděla, ale vzala nyní meč, rozmáchla se a bodla přímo do míst, kde šupiny odpadaly.

Ozval se strašný zvuk z těla onoho tvora a z rány se začala vylévat tmavě rudá krev.

Anna ucouvla, a tak viděla, jak se zvíře zmítá v křečích.

Asi po deseti minutách, veškeré zvuky utichly. Nastalo hrobové ticho.

Nechápala, jak mohla být tak bláhová a chtít jen tak odejít.

Opřela se o strom. Nebyla schopná ani stát, natož někam jít. Ruka neuvěřitelně bolela, a když se na ni podívala, zjistila, že je celá fialová, pravděpodobně zlomená.

Věděla, že nesmí usnout a věděla, že se musí najíst.

S odporem se podívala na zaschlou krev, ale nic lepšího prostě neměla. Mohla jen doufat, že nemá jedové žlázy, jako Jedryp.

Sesbírala pár klacků a snažila se rozdělat oheň ve výšce, jenže nevěděla jak, a tak se spokojila s tím, že odklidila malé místo, kde posléze oheň rozžehla. Pak ukrojila kus boku zvířete, nabodla ho na klacek a začala opékat.

Kupodivu to vonělo nádherně. Na ochutnání to bylo nemastné a neslané, takové mdlé, skoro až bez chuti, ale jí to nevadilo. Připadalo jí to, jako ta nejlahodnější věc pod sluncem, a to si to prosím, sama ulovila!


Komentáře k textu