Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen5

Najednou přišel pro ní nečekaný zvrat. Muž se napřímil, vyskočil snad pět metrů nad zem, čímž utekl příšeře z tlamy, a prudce zabodl meč do nepřítelovy hlavy. Pak se od něj odrazil, skočil mu na hřbet, vytáhl meč ze zakrvácené rány a bodl někam do hrudi. Zvíře bolestí zaskučelo a kleslo na zem.To vše se stalo během několika sekund, že to sotva stačila postřehnout. Obdivně na něj zírala s otevřenou pusou.

Zvíře leželo na hrudi bez sebemenší známky života. Chtěla si ho prohlédnout lépe, ale bála se, aby nechytlo druhou mízu a opět ji nepřidusilo.

On jen seděl na hřbetě mrtvého zvířete a nevzrušeně si otíral meč do hadříku, který vytáhl z kapsy. Když viděl, jak se rozhoduje, zda půjde blíž, oslovil ji. „Už se nemusíš bát, ten už nikomu neublíží.“

Opatrně přikývla a pomalu se přibližovala k původnímu místu. Bylo to snad ještě větší, než si myslela. Velikostí by se to možná vyrovnalo hrochovi, ale nebyla jistá, jestli to nebylo skoro ještě větší.

„Co je to?“ zeptala se roztřeseně.

„Jihug.“

„A proč to na nás zaútočilo?“ zeptala se naivně.

„Protože měl hlad.“ Odpověděl chladně. Pak sklouzl po chlupech dolů a pokračoval v cestě, jako by se nic nestalo.

Polkla na sucho. „Kolik v tomhle lese žije zvířat, co mají na nás hlad?“ a popoběhla si, aby s ním udržela tempo. Pořád ji to nutilo, aby se otáčela, čímž se ujišťovala, že se zvíře nezvedá.

„Hodně.“

„Aha,“ hlesla rozpačitě.

Šli dál po cestě a ona se bála čím dál víc. Každé zapraskání větvičky ji k smrti vyděsilo, každé zašustění listů jí svíralo srdce úzkostí. Oči měla vytřeštěné, až ji z toho pálily. Marně se snažila uklidnit a on stále nic neříkal, nic nevysvětloval.


Komentáře k textu