Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen260

Muži si ji pátravě prohlíželi. „Jenže naši bratři, co leží na ošetřovně říkali něco jiného. Že nic takového nikdy před tím neviděli.“

Anna se ušklíbla. „Tak mi přeci pomozte, přeci nechcete, aby Vestrikt vládl.“

Najednou se vůz zastavil. Anna našpicovala uši a slyšela, jak Najtein říká, že ji přivezli.

„Jsi si jistý, že je to ona?“

„Ano pane.“

„Tak mi ji dejte předvést.“

„Jistě pane, hned to bude.“ Najtein luskl prsty a za pár sekund se u jejich vozu objevil voják v naleštěné zbroji. „Dejte mi ji.“

Muži se na sebe podívali a Anna naposledy zaprosila. Pak ji vyhodili z vozu. Surově ji chytli a táhli ji přímo k Vestriktovi, který stál na palouku, kam se opíralo slunce. Tvář měl opálenou a celý jen zářil. Nebylo pochyb, že ji poznal.

„Dobrá práce, zítra se ti odměním. Teď nás prosím nechte o samotě.“

Najtein luskl prsty. Anna přistála na zemi. Slyšela spěšné kroky a vozy se daly opět do pohybu. Nešikovně se zvedla.

Vestrikt k ní přišel. Vzal ji za bradu a díval se jí do očí. V jeho čokoládových zorničkách byla nenávist, zloba, pýcha.

Anna nemohla ani dýchat, jak jí z něj bylo špatně. Surově ji odhodil zpět do trávy a pak se otočil k ní zády. „Myslel jsem, že tě zabijí, ale jak se zdá, trochu jsem tě podcenil.“

Mlčela. Nehodlala mu pomáhat v tom, aby si myslel, že je poražená, že je na konci svých sil.

„Víš, je to vážně skvělý pocit, mít moc, mít všechno a všechny na které si ukážu. Nikdo nemá tu odvahu, aby se mi postavil. Přál bych ti ten pocit zažít.

Anna celá zrudla. Nemohla se vůbec ovládnout. Cítila, jak provazy praskají, protože to chtěla. Cítila, jak se jí zmocňuje to, že ona je nejlepší, že ji nikdo neporazí. Byla volná, ale bála se zaútočit. Věděla, že ho před tím porazila, jenže on byl teď tak klidný. Mátlo ji to. Kdyby se osvobodila, byl by hned mrtvý. Teda pokud by se odhodlala a opravdu ho zabila. To by vyřešilo jejich problém. Vše by zůstalo při starém.


Komentáře k textu