Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen241

Šli jeden a půl dne, aniž by se něco stalo. Občas zastavili, najedli se, několikrát narazili na potůček, kde se i trochu opláchli, vedli řeči o počasí, o malichernostech všedního života, ale čím víc se přibližovali k místu, kde teoreticky měli být obyvatelé podzemí, tím vládlo větší ticho.

Dita šla rychle, nezaostávala ani o krok a neustále se rozhlížela. Zdálo se, že Gitrin konečně zabodovala a Dita se bojí. Při každém zapraskání větvičky nadskočila, jak kdyby někdo vystřelil.

Anna se pro sebe usmívala, ale na druhou stranu doufala, že to má Gitrin pod kontrolou, protože uklidňovat se ji moc nechtělo.

Milkor byl nezvykle zamlklý od té doby, co jim svěřil jeho tíživé tajemství. Často zavrtěl hlavou, nebo si něco pro sebe zamumlal a tím jen Annu utvrdil v tom, že mu to nemůže říct. Momentálně by se asi psychicky sesypal.

Začalo se stmívat, a tak nezbývalo, než si lehnout, jelikož po tmě hledat díry v zemi, to se nechtělo ani Anně.

Dita jako vždy usnula, bez dlouhého pobízení, dokonce když jí řekli, že je za nimi nejdelší pochod, že teď už je všechno jen blízko u sebe, usmála se, ale očima těkala po lese a hledala, jestli na ni něco nevyskočí.

Její spánek nebyl klidný, jako před tím. Neustále sebou trhala, převalovala se a občas něco zamumlala ze spaní. Gitrin však na to nedbala a znovu jí chvilku našeptávala tajemná slova. Ale její proslov se pořád zkracoval a už se u toho tak potěšeně neusmívala.

Milkor naznačil Anně, jestli by si nemohli promluvit o kousek dál, když Gitrin konečně usnula, nebo se to spíš Milkor domníval, že už zavřela oči a je unášená do světa snů. Stále ji neviděl a zdálo se, že Annu nepodezřívá. Neměl k tomu důvod, protože když šli s Ditou, Gitrin mlčela. Když Dita usnula, usnula i Gitrin, takže si spolu vůbec nemohli povídat.


Komentáře k textu