Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen209

Muži odstoupili a Anna dokonce vytlačila slzičku. „Věřím, že se tady o tebe dobře starají.“ Dita se ošila, ale neřekla nic.

„Škoda, že se musíme zase rozloučit,“ pokývala hlavou a dramaticky si otřela slzy.

Vysoký muž se podrbal na hlavě. „Víte, myslím, že se nic nestane, když si ji vezmete s sebou,“ řekl váhavě.

Anna se rozzářila, ale pak se zamračila. „To ne, nemůžu po vás chtít další laskavost. Co kdyby se to ostatním nelíbilo, že jste ji pustili.“

Muži zrozpačitěli. „Máte pravdu.“

„Hm, je to tak smutné, se loučit, vážně. Tolik jsme toho spolu prožili a jen bůh ví, kdybychom se zase setkali.“

„Tak… tak…“ vyhrkl muž. „Tak si sebou vezměte toho muže taky a my řekneme, že utekli!“

„Ale co s ním budeme pak dělat?“ polekala se Anna, ale v duchu jásala, že je dostala přesně tam, kam chtěla. Měla neuvěřitelné štěstí, že ti muži k ní cítí sympatie, i když si je nezasloužila.

„Zabijeme ho,“ řekl tvrdě Milkor a vzal do ruky meč, připásaný k boku.

Muži se celí třásli, ale přikývli. „Dobře, tak rychle, tak už jděte! Ať vás nikdo nevidí.“

„Jste tak milí!“ zvolala. Pak se naklonila a dala každému pusu na tvář. „Doufám, že mi to pro tentokrát odpustíš,“ podívala se na Milkora.

„Ale jen pro tentokrát,“ zasmál se, „teď už patříš jen mnš, na to nezapomínej.“

„Neboj, to je to poslední, na co bych zapomněla.“ Zachichotala se. Chytli se za ruce a vyšli do slunečného dne.

Lidé byli na schodištích, bavili se ve skupinkách a občas jim někdo zamával. Anna se usmívala a pozdravy opětovala. Chvilku tam stáli a když se zdálo, že už je nikdo nesleduje, vydali se na cestu.

Za nimi šla dva oděnci v pláštích. Muži se někam vytratili. Anna se usmívala a mávala. Cesta byla nekonečná. Minuty se vlekly a postavy za nimi klopýtaly. Gitrin se hodně opozdila, jelikož se pořád někomu musela vyhýbat. Asi by vzbudili trochu poprasku, kdyby někdo narazil do ničeho.

Konečně byly dole a za minutu se objevili v lese.

„Ne, ještě si je nesundávejte!“ rozkázala jim Anna. „Ještě ne.“


Komentáře k textu