Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen2

Pozvedla obočí. „Vážně? Neděláte si ze mě legraci?“ nevěřila vlastním uším.

„Ne.“

„Aha,“ hlesla. „A co chcete ode mne? Abych byla vaším terčem?“

Neznámý se rozesmál. „Ne, chci, aby ses stala mojí žačkou.“

„Co prosím?“zeptala se nechápavě a pokusila se otevřít oči. K jejímu překvapení zjistila, že už ji slunce neoslňuje, že vidí bílé beránky na obloze. Bohužel toho, s kým se bavila nespatřila, ale slyšela jeho klidný hlas za sebou.

„Slyšela jsi. Chci znát tvojí odpověď.“

„A co by to obnášelo?“

„Tvrdý výcvik, samé cestování, nebezpečné situace. Nebude to žádná zábava, to ti mohu rovnou slíbit. Budeš mne nenávidět, budeš litovat toho, že jsi souhlasila, ale přinese ti to takové uspokojení, jako nikdy před tím.“

„Proč se nemohu hýbat?“ zněla její otázka, jelikož si to chtěla promyslet. Cítila, že něco není v pořádku.

„Abys mi neutekla, než si s tebou důkladně promluvím.“

„Neutekla bych,“ odporovala rázně, ale v duchu věděla, že to není tak úplně pravda. Od chvíle, kdy se probrala, nemyslela na nic jiného.

„Dobře, zkusím to s tebou, ale pamatuj si, jestli se o něco pokusíš, mojí důvěru už si nezískáš.“

Zvedla opatrně ruku. Pak se posadila a otočila se na toho, s kým si povídala. Jeho vzhled ji dost překvapil. Seděl v tureckém sedu, v ústech držel fajfku, z které pomalu vycházely kolečka dýmu. Oči měl celé černé, bez duhovky i bělma, takže nemohla přesně posoudit, kam se dívá. Měl černé vlasy jako uhel, svázané do pevného ohonu a na tváři týdenní strniště.

Co ji ale zaujalo nejvíce, byl jeho nos, který byl velice špičatý a trochu zvednutý nahoru s obrovskými nosními dírkami. A evidentně několikrát srostlý, protože k rovnosti měl hodně daleko. Na tváři měl dlouhý krvavý šrám, který musel utržit teprve před pár dny. Na sobě měl černou košili a černé kalhoty a vedle sebe měl položený meč. Vysoké boty nesly spousty podezřelých skvrn a hned jí bylo jasné, že to jen bláto nebylo.


Komentáře k textu