Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen198

Sledovala, jak si vyměnili významné pohledy, ale dělala, že si toho nevšimla. Gitrin šla kousek za nimi a usmívala se jako pomatená. Občas zvedla palec, že se jí to líbí, což Annu vždycky povzbudilo. Ani nevěděla, kde se to v ní bere. Možná nějaká opožděná reakce na stresovou situaci. Možná jí konečně došlo, co udělala, že definitivně zavrhla možnost, že by kdy mohla něco mít se Sirqelem. Když si na něj vzpomněla, zalil ji zvláštní pocit.

„Máte to tady prostě kouzelné,“ pokračovala dál. „Musíte tu být už hodně dlouho, že?“

„Tak tak,“ přikývli muži, kteří měli za úkol je hlídat.

„A ty domečky! Taková romantika. Škoda, že se do žádného z nich nikdy nepodívám.“

„Ale…“

„Hlavně mi neříkejte, že byste nás nechali v nějakém z nich přespat!“ zvolala nadšeně.

A bylo to. Mohli se přetrhnout, kdo jí domeček půjčí, ale nakonec se rozhodli, že jí poskytnou ten, co je nejblíže tomu největšímu, aby prý měli klid. Když na ni spiklenecky mrkli, zrudla snad nejvíc ve svém životě. „Ale jděte,“ mávla rukou.

Milkor protočil oči v sloup a uštědřil za to kopanec do nohy. Naštvaně sykl.

„A jsme tady.“ Řekli a nechali je stát před velkými dveřmi. „Zařídíme vše potřebné a pak vás zavoláme.“

„Jste tak ochotní,“ nešetřila díky nevěsta. Usmáli se na ni a na Milkora se zašklebili. Rozpačitě se usmál.

Konečně osaměli.

Úplně ohromeně se na ni podíval. „Já nemám slov.“

Mile se usmála. „Líbí se ti tvoje budoucí ženuška? Už jsem nám zařídila pokojíček, co ty na to?“  a spiklenecky se na něj mrkla.

„Ellin?“

Prstem naznačila, aby se sklonil. Úplně zmatený přikývl. „Jsou za rohem a poslouchají,“ řekla téměř neslyšně. „Tak se trochu snaž, nebo mi tě ještě zakážou a náš problém se znásobí.“

„Ale jak…“

Ale to už se Anna zase odtáhla. „Taky se už nemůžeš dočkat až budeme konečně svoji?“

„Jak se můžeš tak ptát, drahoušku,“ pokáral ji mírně, a když ho probodla pohledem nezapomněl se vítězně usmát.

„A,“ lekla se Anna. „A máš prstýnky?“

Rytíř zbledl. „Ne, já na ně úplně zapomněl.“


Komentáře k textu