Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen19

„Myslela jsem si to,“ prohlásila bez zájmu, ale meč nechala na svém místě. Zdálo se jí, že se kůže každou chvilku protrhne, a že se stane mrtvolou.

„Budu tě muset zabít,“ řekla naprosto klidně, jako by to říkala denně.

„Proč?“ zpanikařila Anna. „Co jsem udělala?“

„Přišla jsi do naší země.“ Žena se jí dívala přímo do očí. Anna se jí bála. Její oči byly zlé, připadalo jí, že do nich padá, že už se od nich nikdy neodvrátí.

Silou vůle se ovládla a potichu řekla. „Já za to nemohu, nechtěla jsem se sem dostat.“

„Smůla,“ pronesla chladně a nespouštěla z ní oči.

„Ještě mi řekni, kde je Nyrzar a nebude tě to bolet.“

„Ne,“ řekla hrdě, ale v očích měla slzy. Možná raději měla utéci, dokud ještě mohla. Měla se raději vrátit domů, kde by se jí všichni posmívali, ale alespoň by žila. Nechtěla zemřít hned poté, co se znovu narodila.

Alespoň se pokusí bránit. Stejně zemře, tak ať nezemře jako srab.

Vyskočila z postele tak rychle, že ji to samotnou překvapilo. Meč jí prořízl ruku, když ho odsouvala od svého krku, ale nedbala na to. Vzala džbán a hodila s ním po ženě, která vypadala tou změnou zaskočeně, ale ne zase tolik, aby se nechala zasáhnout.

„Ale, ale, kočička nám vystrčila drápky,“ řekla slizce a už byla u ní, a držela ji pod krkem.

Anna jí vší silou dupla na nohu, až Quita sykla, a tak dostala příležitost se jí vysmeknout.

Běžela ke dveřím a přidušeně volala o pomoc, ale bylo jí jasné, že ji nikdo neuslyší. Sotva se dotkla kliky, žena jí po ruce sekla. Ale v tom se Anně stalo něco velice zvláštního. Jakoby se celý svět zpomalil a ona viděla, jak k ní ostří míří, a tím pádem se stačila včas uhnout.

Těžko říci, kterou ženu to šokovalo více, ale Quita zareagovala rychleji. Znovu ji vzala pod krkem. Anna kolem sebe kopala, volala, snažila se jí jakkoliv vysmeknout, ale všechny její snahy byly marné.

„Řekni sbohem,“ sykla žena nad ní.

Anna se celá roztřásla, ucítila, jak se studený kov dotkl jejího krku, bolest a pak se jí před očima zatmělo.


Komentáře k textu