Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen186

„Jak chcete,“ pokrčila rameny Anna. „Dala jsem vám šanci. Nechtěla jsem, abychom byli nepřátelé, ale vy jste mi nedali na vybranou.“

Sebrala meč jednoho z bojovníků a odcházela směrem k malému oknu. „Budu se muset zeptat vašich dětí a vašich drahých poloviček, jestli tudy nešla a pokud neodpoví, pak…“ pokrčila rameny a vyčkávala. Vsadila na jedinou kartu. Buď a nebo. Jistě, že za nikým jiným nepůjde, jenže to oni nevědí.

Vyskočila a chytila se římsy od okna. Noha se dotkla hmoty, která vypadala jako římsa. Vyhoupla se. „Sbohem.“

„Ne, počkejte!“ vykřikl jeden z nich.

Ohlédla se. „Byla u našeho jezera a šla ke skalám,“ odpověděl jí úplně propocený muž.

„Díky,“ řekla. „Jsem ráda, že jsi zmoudřel. Jak se jmenuješ?“

„Kevir.“

„Díky Kevire,“ seskočila z okna. „Vystup ze skupiny.“

Celý rozklepaný se vyčlenil. „Zabijte mne, ale mojí ženu a moje dítě nechte na pokoji, prosím, udělám cokoliv!“ klekl si na zem a sepjal ruce.

Zamrkala. „Proč jste mne napadli?“

„Říkali jsme vám, že jste nám zabili otce. Zakladatele našeho druhu, proto.“

„Řekni mi konkrétně, kdo ho zabil.“ Požádala ho mírně.

„Jeho jméno bylo Nyrzar.“

Anna zalapala po dechu. „Jsi si jistý?“

„Jistě, byl to náš velmi dobrý přítel, ale pak…“

„Pak co?“ vydechla nevěřícně.

„Něco se pokazilo,“ otřel si rukou čelo a opatrně se podíval přes rameno na nenávistivé pohledy svých druhů.

„Co se pokazilo?“ vyzvídala dál.

„To nevíme, nechali jsme je o samotě, a když jsme se vrátili, náš pán ležel na zemi mrtvý a Nyrzar nikde.“

Anna si přejela rukou přes vlasy. Musel to být nějaký omyl, Nyrzar by jistě nikoho nezabil, žádného svého přítele.

„Zabijete nás teď?“ zeptal se roztřeseně.

Hodila na něj opovržlivý pohled. „Neměli byste všechny házet do jednoho pytle,“ pronesla moudře. „Nejsem váš nepřítel, ale přesvědčovat vás nebudu. Teď mi podej ruku.“


Komentáře k textu