Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen167

„Kdyby to chtěla udělat, tak už bys byl dávno mrtvý,“ odsekla chladně a pokud už si zapomněl, jako jedinou ji něco napadlo.

Milkor evidentně znejistěl. „Tak ať se ukáže!“ máchl mečem do prázdna.

Anna našpulila rty. „Vlastně bych tě taky chtěla vidět.“ Souhlasila.

„Nemůžu se vám ukázat.“ Řekla smutně.

„Proč ne?“ vystartoval okamžitě naježený muž.

„Protože mne můžete vidět, jen když máte medailon od náčelníka a nebo když se stanete jedním z nás, což by sice bylo hezký, ale byly bychom neviditelní všichni tři.“

Anna sáhla do brašny, kde jí zůstal medailon, který jí hodily, ale Gitrin jí ruku chytila a zase jí ho vrátila zpět.

Milkor se podrbal na hlavě. „Nelíbí se mi to,“ postěžoval si.

„Myslím, že jí budeme muset prostě věřit,“ řekla pomalu a ruku opatrně vyndala z kapsy.

„A co když nás vážně zabije?“ klepal se neohrožený rytíř.

„Víš co, nemám na tohle čas,“ prohlásila Anna, která si zase vzpomněla na Ditu, která teď klidně může být někde vězněná nebo mrtvá. „Buď jí a mne budeš věřit nebo si jdi po svých. Máš možnost volby.“

Blonďaté vlasy mu vlály ve větru, v ruce onu helmu, kterou si sundal, když se mu omluvila. Tvář měl hranatou, rty bezbarvé a nos měl velký, možná až moc. Nejkrásnější byly jeho oči. Dívali se do nich a cítila, jak se v nich ztrácí. Ucukla pohledem.  Na tváři měl strniště. Postavu měl svalnatou, dokonce Annu napadlo,že je vypracovanější, než postava Sirqela. Ale ne o moc.

Pomalu vrátil meč k pasu a nepřítomně se díval do míst, kde si myslel, že je Gitrin.

„Výborně, tak zpět k plánu, co tě napadlo Gitrin?“

„Ehm,“ odkašlala si rozpačitě, „asi se vám to nebude líbit,“ začala ze široka.

„Zkrať to,“ požádala ji Anna.

„Fajn, jak chceš. Moje řešení je zavolat  Perwidge.“

Dívka samozřejmě nevěděla, kdo nebo co jsou Perwidgi, ale podle výrazu Milkora, ve kterém byl strach, překvapení i nenávist Anna usoudila, že to nejsou staří dobří kamarádi. Známí možná, ale přátelé rozhodně ne.


Komentáře k textu