Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen149

„Dejte mi ještě pár minut, pak vyrazíme. Zatím nastupte před jeskyni a ujistěte se, že jste nic nezanedbali.“

„Jistě pane.“a odpoklonkoval se pryč.

„Třeba tenhle. S mečem mu to moc nepůjde, a tak by mohl být alespoň užitečný.“

Vyčítavě si ji změřil pohledem. „Ellin, dokážeš si představit, že někdo takový dokáže přemluvit zatvrzelé a rozmazlené šlechtice, aby šli do téměř jistě prohrané bitvy?“

„Ne,“ špitla.

„A dokážeš si představit, že by se dostal do stejného postavení, jako ty včera, a že by si něco dokázal vybojovat?“

„Ne, ale…“

„Žádné ale. Potřebuji tě a ty to moc dobře víš.“

„Ale kdybys mne nepotkal, tak by sis musel poradit jinak ne?“

„To bych to asi vzdal, ale ty jsi vnesla do našeho plánu naději.“

Anna se zamračila. To byly neuvěřitelné kecy, jenže čemu může věřit a čemu ne? Co když to všechno je úplně jinak?

„Nemůžu to udělat, neumím ovládat Zirtuly.“ Marně se snažila odvrátit neodvratné.

„Na Zirtule bys stejně jet nemohla, je moc nápadný a v lese by nepřistál.“

„A jak se asi k nim mám dostat? A jak je vlastně najdu?“ zazmatkovala.

„Tady máš mapu,“ podal jí kus smotané světle šedé kůže, na které byla podrobná mapa celé země. „Ty černé křížky, jsou tvoje cíle. Začni od tady těch,“ ukazoval prstem.

„Vždyť jich je přesně sedm!“ zvolala. „To se nedá stihnout!“

„Nemusíš to všechno stihnout sama, třeba ti někdo pomůže.“

„A co jsou ty červené křížky,“ zajímala se, při pohledu do mapy.

„Těch si nevšímej, to jen pro jistotu, kdybys mapu ztratila, aby to případného nálezce zmátlo.“

Další nesmysl, napadlo bezděčně Annu, ale nic neřekla, jen se mile usmála. „A kde teď jsem?“

„Tady,“ píchl do mapy.

„A kde jste mne unesly?“

„Tady,“ a označil jiné místo. „Chci se vrátit tam,“ oznámila.

„Dobře,“ zavolám Zirtulu a ten tě tam odnese.

„Jo a ještě něco, kam jste odvezli Ditu?“

„Sem,“ a označil místo, hned vedle červeného křížku. Anna se zamračila. Nelíbilo se jí to, ale nezmohla nic.

„Takže jsme domluveni,“ povstal muž. „Musím běžet, hodně štěstí,“ pak se sehnul a políbil ji na tvář.


Komentáře k textu