Anlia - Fantasy povídky na FB

Anlia.cz

Moje výtvory

Obsah Sen :  Sen112

„Aha,“ přikývla a koutky protáhla směrem k zemi. „To zní logicky. Cestujete na lehko, takže nemáte jediné zavazadlo, nikdo vás nepozná a ubráníte se nožem.“

Ferwik se podrbal za uchem. „No, teď když nad tím tak přemýšlím, možná jsem se nechal trochu unést,“ pronesl.

„A…“, ale pak se Dita zarazila. „Ellin, už to proboha nechej a buď ráda, že nás může doprovázet takový galantní muž místo toho, aby nás něco sežralo.“

Anna si odfrkla. No jasně, kníže, ale dál šla mlčky.

Dita tlachala nějaké nesmysly, ale zdálo se, že jim to nevadí, že ji rádi poslouchají. Trochu zpomalila a šla pár metrů za nimi.

Kolem poledne se cesta rozdělila.

„Kam teď?“ zeptala se nešťastně Dita a zbožně se podívala na Ferwika.

„Ellin?“ obrátil se na ni muž.

Anna věděla, že doleva, jelikož tam viděla louku a dál pravděpodobně bude i vesnice, ale uštěpačně pronesla. „Vy nevíte, hrabě?“

Ferwikovi se na tváři mihl úsměv, ale nic neříkal. Pak si promnul bradu. „Doleva.“

Anna pokrčila rameny, ale oddechla si, že je nebude muset přesvědčovat, že to doleva bude lepší. Pomalu se rozešli. Bylo vidět, že Dita už sotva jde, i tlustý sluha byl celý propocený a hrabě asi také nebyl zvyklý na pochody. Anna se rozhodla, že nebude nic nikomu vysvětlovat, a tak své tělo zahřála a nechala se opotit.

„Musím si odpočinout,“ řekla celá zoufalá Dita.

Muži se otočili i na druhou dívku a Anna se zatvářila unaveně.

„Dobře. Chvilka odpočinku nám všem prospěje.“

Po chvilce mlčení to už Dita nevydržela. „Mám hlad,“ posteskla si.

Ferwik znejistěl. „Já taky,“ dodala poťouchle Anna. Byla zvědavá, co udělá. Nejdřív se podíval na Bouna, ale když viděl, jak těžce oddechuje, rozhodl se, že půjde sám.

„Dobře, zkusím něco sehnat,“ řekl odevzdaně. „Boune, pojď prosím tě se mnou,“ řekl po krátkém zaváhání a obrátil se na sluhu.

Ten mlčky přikývl a pracně se postavil na nohy.


Komentáře k textu